Óda na houby

V posledním editorialu jsem si pochvalovala, jak jsme na tom v Čechách skvěle s festivalovou kulturou. Tak s houbami jsme na tom taky dobře, dí veřejné mínění. Nejen to přemleté ve sdělovacích prostředcích, ale i mínění slyšené na vlastní uši, třeba taky v prostředcích... ovšem hromadné dopravy. "Pětadvacet praváků, paní... smaženici? ...no jedině na sádle, bude jemnější...

...a těch aut kolem lesů, no hrůza... a úsměvy na tvářích, jo, houby dokáží udělat radosti kopec..."

Má to svoje kouzlo, vstát v sobotu v pět ráno, a ještě za rozbřesku vstoupit do potemnělého lesa. Pomalu se mezi stromy začíná objevovat ranní slunce, no a co je to za krásu, když ve zlatém pásu paprsku oko objeví dvojici čítankových hříbků usazených v mechu, nemusím jistě dopodrobna popisovat, protože o to jde! Hledám a nacházím, co si přeju najít. Krásný, vzácný, štěstím naplňující pocit...

Podezřívám houby, že si své houbaře hledají. Bylo nás na "lovu" několik. Po nějaké hodině jsme porovnali košíky - jeden nese exempláře velkých tmavohnědých hřibů, druhý má zase oko jen pro světlé "praváky", u třetího se to v košíku hemží výhradně miniaturkami podhříbků neboli babek - jako by si různé druhy hub vybíraly různé typy lidí. Nebo naopak? A nebo to mají na svědomí lesní skřítci?:-)

A ještě otázka: Chodíte hledat houby anebo sbírat houby? Volte správná slova, protože jdete-li houby hledat, nebuďte zklamaní, až jich moc nenasbíráte:-).

Přeji vám krásný čas babího léta, čas úrody a sklizně...