Peruánský spisovatel Llosa: neutuchající láska k příběhu
16.10.2006, Tereza Semotamová, článek
Celý život je peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa fascinován příběhy: jejich sledováním, vymýšlením a zachycováním.
Mario Vargas Llosa pochází z Peru, kde se roku 1936 narodil. Vargas Llosa ve svých románech často kritizuje sociální a rasistické problémy ve své zemi, ovšem je nesporné, že Peru velmi miluje. Sám tento vztah popsal takto: "Peru je pro mě něco jako nevyléčitelná nemoc, a můj vztah k této zemi je velice silný, plný roztrpčení a násilí, což jsou pocity charakteristické pro vášeň."
V případě spisovatele Vargasse Llosy nelze jeho knihy oddělovat od jeho života – ten je totiž jeho největší inspirací. Vargas Llosovy rodiče se rozešli už před jeho narozením. Vargas Llosova matka pocházela z původem španělské středostavovské rodiny. I kvůli tíživé životní situaci matky samoživitelky se odstěhovala s jednoročním Mariem a rodiči do Bolívie. Zde Vargas Llosa prožil celé dětství. Později se rodina odstěhovala na sever Peru. Vargas Llosa se seznamuje se svým otcem a společně s matkou se k němu stěhují, poté studuje salesiánské a vojenské gymnázium. Už v posledním roce svého studia vypomáhal v redakci regionálních novin a zinscenoval svoji první divadelní hru.
Poté Vargas Llosa studoval zároveň práva i literaturu, přičemž dokončil pouze studia literatury. V devatenácti letech se oženil s Julií, o deset let starší sestrou matčiny švagrové. Mezitím však dostal stipendium na studium v Madridu, kde dostal doktorát filosofie a jeho sbírka krátkých povídek byla oceněna Cenou Leopolda Alase.
Poté se Vargas Llosa s manželkou přestěhoval do Paříže, kde pracoval pro francouzský rozhlas a televizi. Bezdětné manželství však bylo po bezmála devíti letech rozvedeno. Právě o vztahu s manželkou Julií vypovídá Llosův pozdější román Tetička Julie a zneuznaný génius.
V 60. letech latinskoamerický román slavil obrovský boom (viz Kolumbijec Gabriel Garcia Márquez nebo Argentinec Ernesto Sábato). Vargas Llosa jako jeden z mála dokázal peruánskou literaturu vymanit ze spárů jejího tradicionalismu a provinčnosti, a to především svými experimentálními narativními postupy. První zlomovou Vargas Llosovou knihou byl román Město a psi.
Dějištěm je vojenské gymnázium Leoncia v Pradě. Věren autobiografické metodě, (sám několik let studoval vojenské gymnázium), se autor v této knize ještě částečně vyrovnává s dětstvím - popisuje vojenský dril, nad jehož smysluplností není radno si lámat hlavu, popisuje život „v psí smečce“ a hořkosladké včleňování se do světa dospělých, kam jsou dospívající chlapci nuceni se vnořit.
Vzhledem k autorově příliš radikální kritice sociálních a politických poměrů v Peru byla kniha Město a psi roku 1964 v Limě veřejně spálena a Vargas Llosa krátkodobě vězněn. Mnohými literárními kritiky je tento první velký román považován za to nejlepší, co Vargas Llosa napsal, a současně i za největší klenot hispanoamerické literatury.
Mezi Vargas Llosovy „triky“, kterak připoutat čtenáře ke knize, patří právě to, že neustále překvapuje. Jeho romány, to jsou složitě komponované dějové struktury. Jeho překvapování spočívá především v tom, že střídá několik vypravěčů, rozbíjí tok vyprávění kupříkladu častým používáním retrospektiv a ruší chronologickou posloupnost událostí.
Rok po rozvodu se Vargas Llosa znovu oženil, a to se svojí sestřenicí Patricií, kterou poznal v Paříži. S ní má tři děti - rodina žila převážně v Evropě: v Paříži, Londýně a Barceloně. V sedmdesátých letech se Vargas Llosa vrací do Peru a moderuje politické televizní pořady. V osmdesátých letech se začíná politikou zabývat nikoli již z pozice žurnalisty, ale aktivně. V roce 1990 se dokonce rozhodne kandidovat na prezidenta. I přesto, že platil za velkého favorita, jeho konkurent Alberto Fujimori především díky svým populistickým příslibům vyhrál.
Po prohraných volbách se Vargas Llosa naplno vrátil k literatuře – psal a vyučoval latinskoamerickou literaturu na amerických univerzitách. Kromě toho pravidelně přispívá do deníku El País. Po přesídlení do Madridu roku 1993 dostává španělské občanství a roku 1994 Cervantesovu cenu, což je nejprestižnější literární ocenění ve španělskojazyčné oblasti. V současné době žije v Londýně a Limě.
Mezi velmi populární Vargas Llosova díla patří i Zelený dům. Právě dům zelené barvy v románě představuje jednotící motiv pro zachycení osudů obyvatel města Piura. Kritikou bývá vyzdvihován za to, že je strhujícím a mnohotvárným pohledem na současnou peruánskou životní realitu.
O vypravování příběhů, především mačigengských legend, vypovídá román Vypravěč, odehrávající se v exotickém prostředí amazonského pralesa. Zde se vyjevuje, že Vargas Llosa není pouhý „sepisovatel“ příběhů, ale společenský kritik a také literární teoretik - z textů je znatelné, že se zabývá literaturou a literární kritikou.
Je třeba zmínit také humornou satiru Pantaleón a jeho ženská rota, a hlavně román Smrt v Andách – ten je opět spletencem příběhů, tentokrát i s detektivní zápletkou. Stále jde o zachycení lidských příběhů, ale také o zamyšlení nad terorismem. Vargas Llosa zde naráží na stěžejní a zároveň nejožehavější téma latinskoamerické literatury vůbec, a sice střet civilizace s barbarstvím.
Poslední Vargas Llosova knihou dostupnou v českém překladu je Kozlova slavnost. Tento román se plně věnuje tématu diktatury v Dominikánské republice.
Protíná se několik dějových linií. Jednou z nich je návrat Uranie Cabralové do rodné vlasti, kde by se ráda setkala se svou rodinou. Přítomnost kontrastuje s vyprávěním o minulosti, a to právě rokem Uraniina odchodu 1961, kdy byl také zastřelen dominikánský diktátor Rafael Leonidas Trujillo, přezdívaný "kozel". Začátkem příštího roku přijde do kin film Kozlova slavnost, ve kterém hlavní roli Uranie ztvárnila Isabella Rossellini.
Může se zdát, že je to pořád to stejné dokola: pár postav, zachycení jejich minulosti, přítomnosti a budoucnosti, oživované retrospektivami a střídáním vypravěčů - a kniha je hotová. Jenže Mario Vargas Llosa zraje: důkazem toho je bravurní zacházení s jazykem, postavou, vypravováním, příběhem, ale i s myšlenkou, tématem, zevšeobecňováním a hledáním nových souvislostí. Ale především to, že Vargas Llosa vás uchvátí nepřeberným množstvím příběhů, zápletek plných překvapení a neuvěřitelné dávky napětí, kdy hltáte písmeno za písmenem a větu za větou, jak jste hrozně zvědaví, co se s těmi bláznivými postavami bude dít dál.
V posledních letech Vargas Llosa vydal další dva romány, které zatím čekají na český překlad: biografie malíře Paula Gaugaina a jeho babičky Flory Tristanové Ráj je až za rohem a milostný román Rošťárny zlobivé holky.
Vargas Llosovy knihy vás dostanou. Stanete se součástí obrovského labyrintu plného postav a nebudete věřit, že se z něj ještě někdy dostanete ven. Věřte ale, že se do „své“ reality zase vrátíte, navíc obohaceni o obrovský literární zážitek. Nechte se zkrátka stejně jako Mario Vargas Llosa chvíli fascinovat jen a jen příběhy…
www stránky Maria Vargas Llosy
Titulní foto: http://www.rp-online.de
Vlastní život jakožto největší inspirace
V případě spisovatele Vargasse Llosy nelze jeho knihy oddělovat od jeho života – ten je totiž jeho největší inspirací. Vargas Llosovy rodiče se rozešli už před jeho narozením. Vargas Llosova matka pocházela z původem španělské středostavovské rodiny. I kvůli tíživé životní situaci matky samoživitelky se odstěhovala s jednoročním Mariem a rodiči do Bolívie. Zde Vargas Llosa prožil celé dětství. Později se rodina odstěhovala na sever Peru. Vargas Llosa se seznamuje se svým otcem a společně s matkou se k němu stěhují, poté studuje salesiánské a vojenské gymnázium. Už v posledním roce svého studia vypomáhal v redakci regionálních novin a zinscenoval svoji první divadelní hru.
Poté Vargas Llosa studoval zároveň práva i literaturu, přičemž dokončil pouze studia literatury. V devatenácti letech se oženil s Julií, o deset let starší sestrou matčiny švagrové. Mezitím však dostal stipendium na studium v Madridu, kde dostal doktorát filosofie a jeho sbírka krátkých povídek byla oceněna Cenou Leopolda Alase.
Poté se Vargas Llosa s manželkou přestěhoval do Paříže, kde pracoval pro francouzský rozhlas a televizi. Bezdětné manželství však bylo po bezmála devíti letech rozvedeno. Právě o vztahu s manželkou Julií vypovídá Llosův pozdější román Tetička Julie a zneuznaný génius.
První a nejlepší
V 60. letech latinskoamerický román slavil obrovský boom (viz Kolumbijec Gabriel Garcia Márquez nebo Argentinec Ernesto Sábato). Vargas Llosa jako jeden z mála dokázal peruánskou literaturu vymanit ze spárů jejího tradicionalismu a provinčnosti, a to především svými experimentálními narativními postupy. První zlomovou Vargas Llosovou knihou byl román Město a psi.
Dějištěm je vojenské gymnázium Leoncia v Pradě. Věren autobiografické metodě, (sám několik let studoval vojenské gymnázium), se autor v této knize ještě částečně vyrovnává s dětstvím - popisuje vojenský dril, nad jehož smysluplností není radno si lámat hlavu, popisuje život „v psí smečce“ a hořkosladké včleňování se do světa dospělých, kam jsou dospívající chlapci nuceni se vnořit.
Vzhledem k autorově příliš radikální kritice sociálních a politických poměrů v Peru byla kniha Město a psi roku 1964 v Limě veřejně spálena a Vargas Llosa krátkodobě vězněn. Mnohými literárními kritiky je tento první velký román považován za to nejlepší, co Vargas Llosa napsal, a současně i za největší klenot hispanoamerické literatury.
Mezi Vargas Llosovy „triky“, kterak připoutat čtenáře ke knize, patří právě to, že neustále překvapuje. Jeho romány, to jsou složitě komponované dějové struktury. Jeho překvapování spočívá především v tom, že střídá několik vypravěčů, rozbíjí tok vyprávění kupříkladu častým používáním retrospektiv a ruší chronologickou posloupnost událostí.
Od literatury k politice a zase zpět
Rok po rozvodu se Vargas Llosa znovu oženil, a to se svojí sestřenicí Patricií, kterou poznal v Paříži. S ní má tři děti - rodina žila převážně v Evropě: v Paříži, Londýně a Barceloně. V sedmdesátých letech se Vargas Llosa vrací do Peru a moderuje politické televizní pořady. V osmdesátých letech se začíná politikou zabývat nikoli již z pozice žurnalisty, ale aktivně. V roce 1990 se dokonce rozhodne kandidovat na prezidenta. I přesto, že platil za velkého favorita, jeho konkurent Alberto Fujimori především díky svým populistickým příslibům vyhrál.
Po prohraných volbách se Vargas Llosa naplno vrátil k literatuře – psal a vyučoval latinskoamerickou literaturu na amerických univerzitách. Kromě toho pravidelně přispívá do deníku El País. Po přesídlení do Madridu roku 1993 dostává španělské občanství a roku 1994 Cervantesovu cenu, což je nejprestižnější literární ocenění ve španělskojazyčné oblasti. V současné době žije v Londýně a Limě.
Ostatní romány
Mezi velmi populární Vargas Llosova díla patří i Zelený dům. Právě dům zelené barvy v románě představuje jednotící motiv pro zachycení osudů obyvatel města Piura. Kritikou bývá vyzdvihován za to, že je strhujícím a mnohotvárným pohledem na současnou peruánskou životní realitu.
O vypravování příběhů, především mačigengských legend, vypovídá román Vypravěč, odehrávající se v exotickém prostředí amazonského pralesa. Zde se vyjevuje, že Vargas Llosa není pouhý „sepisovatel“ příběhů, ale společenský kritik a také literární teoretik - z textů je znatelné, že se zabývá literaturou a literární kritikou.
Je třeba zmínit také humornou satiru Pantaleón a jeho ženská rota, a hlavně román Smrt v Andách – ten je opět spletencem příběhů, tentokrát i s detektivní zápletkou. Stále jde o zachycení lidských příběhů, ale také o zamyšlení nad terorismem. Vargas Llosa zde naráží na stěžejní a zároveň nejožehavější téma latinskoamerické literatury vůbec, a sice střet civilizace s barbarstvím.
Kozlova slavnost
Poslední Vargas Llosova knihou dostupnou v českém překladu je Kozlova slavnost. Tento román se plně věnuje tématu diktatury v Dominikánské republice.
Protíná se několik dějových linií. Jednou z nich je návrat Uranie Cabralové do rodné vlasti, kde by se ráda setkala se svou rodinou. Přítomnost kontrastuje s vyprávěním o minulosti, a to právě rokem Uraniina odchodu 1961, kdy byl také zastřelen dominikánský diktátor Rafael Leonidas Trujillo, přezdívaný "kozel". Začátkem příštího roku přijde do kin film Kozlova slavnost, ve kterém hlavní roli Uranie ztvárnila Isabella Rossellini.
Může se zdát, že je to pořád to stejné dokola: pár postav, zachycení jejich minulosti, přítomnosti a budoucnosti, oživované retrospektivami a střídáním vypravěčů - a kniha je hotová. Jenže Mario Vargas Llosa zraje: důkazem toho je bravurní zacházení s jazykem, postavou, vypravováním, příběhem, ale i s myšlenkou, tématem, zevšeobecňováním a hledáním nových souvislostí. Ale především to, že Vargas Llosa vás uchvátí nepřeberným množstvím příběhů, zápletek plných překvapení a neuvěřitelné dávky napětí, kdy hltáte písmeno za písmenem a větu za větou, jak jste hrozně zvědaví, co se s těmi bláznivými postavami bude dít dál.
V posledních letech Vargas Llosa vydal další dva romány, které zatím čekají na český překlad: biografie malíře Paula Gaugaina a jeho babičky Flory Tristanové Ráj je až za rohem a milostný román Rošťárny zlobivé holky.
Vargas Llosovy knihy vás dostanou. Stanete se součástí obrovského labyrintu plného postav a nebudete věřit, že se z něj ještě někdy dostanete ven. Věřte ale, že se do „své“ reality zase vrátíte, navíc obohaceni o obrovský literární zážitek. Nechte se zkrátka stejně jako Mario Vargas Llosa chvíli fascinovat jen a jen příběhy…
www stránky Maria Vargas Llosy
Titulní foto: http://www.rp-online.de
