Pět věcí, bez kterých se u počítače neobejdete, a ona je nesnáší

Počítač středem pozornosti

Pokud zrovna nejde o workholiky, většinou jim počítač ve volném čase nahrazuje hračku. „Mám manžela programátora a dva syny na prahu puberty. Všichni tři často trpí utkvělou představou, že počítač je jen jejich. Mnohdy se do něj zaboří i na několik hodin,“ stěžuje si 45letá účetní Zuzana. Nejenže ji k počítači často nechtějí pustit, když si potřebuje nachystat něco do práce, ale díky nejrůznějším hrám zanedbávají i své povinnosti a běžný chod domácnosti. „Kolikrát vysavač stojí, zatímco počítač běží na plné obrátky, jindy kvůli hrátkám na počítači stydne oběd,“ vypočítává neduhy mužské záliby Zuzana. Přiznává sice, že v případě, když si neví rady, je muž okamžitě po ruce, ovšem problém jí vždy vysvětluje tak polopaticky, až jí to leze na nervy.

Něco mi nejde a můžeš za to Ty

Jiné „zážitky“ nastřádala za svůj život s muži a počítači produkční Eva (53). „Můj bývalý manžel byl cholerik. Když zasedl k počítači, rozhodně jsem ho nesměla rušit. Kdykoliv se tak stalo, byl velmi nerudný,“ vzpomíná Eva. Většinou dokonce, když její muž narazil při práci u klávesnice na problém, mohla za něj ona. „Když se mu nedařilo překonat nějaké úskalí, vztek si okamžitě vyléval na mně, aniž by ovšem přiznal, že si neví rady někde úplně jinde,“ doplňuje Eva. S vysvětlením či pomocí se na něj proto také brzy přestala obracet, protože se většinou stejně dozvěděla, že je úplně hloupá, když takovou triviální věc nechápe. Podobné návyky bohužel zdědil i její dospívající syn. „Když mu něco nejde, začne se vztekat. A za potíže většinou můžu taky já. Nedávno se na mne osopil, že mu neustále padá internet, ať to zařídím, že je to moje vina,“ posteskla si Eva. „A když mám někdy pravdu, odmítá to připustit,“ podotýká.

Láska k počítači

Existují i případy, kdy láska k počítači dokázala pěkně nabourat partnerský vztah. „Měla jsem pocit, že pro mého bývalého přítele byl počítač přednější než já,“ připouští 28letá fakturantka Dana. Když přišel domů, hádejte, co udělal jako první? Zasedl k počítači. Dohrát hokejový zápas pro něj bylo důležitější, než aby se se mnou nejdřív přivítal. Často jsme se kvůli tomu hádali,“ říká Dana. Problém už totiž nespočíval jen ve vystydlých večeřích, ale ve faktu, že přítel věnuje počítači více volného času než jí.

Klávesnice místo polštáře

Podobnou zkušenost má za sebou i překladatelka Šárka (35). „Jednou jsem našla partnera klimbat nad klávesnicí kolem čtvrté ráno. Vzbudila jsem se a zdálo se mi, že se v kuchyni svítí. Přítel měl zabořenou hlavu do otevřeného notebooku a spal. Tak tvrdě, že jsem ho nemohla probudit. Tehdy jsem si řekla, že jeho závislost na počítači asi nebude úplně zdravá,“ naznačila Šárka. Podezření si bohužel potvrdila ještě několikrát, a to partnerovy noční hrátky už dávno přestala počítat na prstech jedné ruky.

Když šla na podnikový večírek, domluvila se s přítelem, že on půjde na návštěvu za kamarádem a pak ji vyzvedne, aby mohli v noci odjet společně domů. Před půlnocí se však díky SMS zprávě dozvěděla, že její partner má právě s kamarádem na počítači rozehraný zajímavý zápas, tak ať na něj raději nečeká, že nejspíš přijde až druhý den ráno. Přišel po obědě. Když se podobná situace několikrát opakovala a počítač hrál prim i ve volných chvílích, které mohli oba trávit společně (do her Šárku přítel nezasvětil, protože by jim stejně nerozuměla), zauvažovala Šárka o rozdílnosti povah a rozchodu. K vážnému konfliktu sice došlo z jiných důvodů, ale když se Šárce přítel po jedné zásadní hádce ozval až po 10 dnech nikoli s prosbou o smíření, ale s obavou, zda mu Šárka ze svého počítače nevymazala hry, které si tam on sám pracně nainstaloval, Šárka tak nějak vytušila, že definitivní rozchod bude asi přece jen správné řešení. „Marně teď přemýšlím, o čem náš vztah asi byl. Bydlel u mě, hrál si na mém počítači, a když mne po hádce kontaktoval, první, co ho zajímalo, nebylo, jak se mám či co udělat proto, abychom to zkusili dát ještě dohromady, ale skutečnost, jestli jsem mu ze vzteku nevymazala ze svého notebooku jeho hry,“ uzavřela s povzdechem Šárka.

Nekonečné téma

Fakt, že muži počítačové technice nejspíš opravdu rozumějí lépe, nepovažuje většina žen za závadu zejména v práci. „V 90 %, když můj počítač udělá něco, co nepředpokládám, mi kolegové bez okolků přispěchají na pomoc. Ani nemám pocit, že ze mne dělají hlupáka, spíše se vyžívají v tom, že mi mohou pomoci. Dělá jim to radost,“ míní 33letá Petra, která pracuje jako asistentka ředitele a vedoucí odbytu. Připouští však, že ji obtěžuje, když muži dokáží svého koníčka – hry s počítačem – řešit večer v hospodě nebo na své zkušenosti zavádějí řeč během oběda. „Většinou nereaguji, ale když to trvá moc dlouho, nedokážu ty řeči poslouchat. Nebaví mě to. Zábavu si představuji jinak,“ dodává.