Po stopách kouzla Vánoc

Advent – nositel kouzla Vánoc

Slavení adventu má hlubokou historii, první zmínky pocházejí ze Španělska a sahají až do čtvrtého století našeho letopočtu. Advent měl zpočátku přísný postní výraz. V průběhu šestého století advent doputoval až do Říma, kde papež Řehoř Veliký ustálil jeho délku na čtyři adventní týdny (do té doby se někde advent dodržoval šest týdnů, jinde dokonce osm a místy jen čtyři týdny).

Co vlastně advent znamená?

Slovo advent pochází z původního řeckého pojmu epifaneia, což znamená zjevení, příchod boha - krále, čemuž advent plně odpovídá, jelikož podle liturgie advent znamená očekávání na Narození Páně.

Advent tedy začíná nedělí čtyři týdny před Narozením Páně (ten je 25.12.). Datum první adventní neděle se tedy pohybuje mezi dvacátým sedmým listopadem a třetím prosincem, a to proto, že poslední adventní neděle se řídí pětadvacátým prosincem, který každý rok připadá na jiný den. Čtvrtou adventní nedělí se proto klidně může stát i Štědrý den, a tím zkrátit předvánoční období na tři týdny (ale se čtyřmi adventními nedělemi).

Během této doby se lidé postili (nejedli maso), zklidňovali svůj styl života, přizpůsobovali se dlouhým prosincovým nocím a pečlivě se připravovali na Vánoce. Dle liturgického kalendáře svátek Narození Páně znamená počátek nového církevního roku. Celý průběh adventu doprovází fialová barva po vzoru kněžského roucha, kostely jsou bez výzdoby až na jednu jedinou výjimku, kdy kostel ovládne květinová výzdoba a růžová. Stane se tomu tak o třetí adventní neděli, které se říká Gaudete. Název Gaudete pochází z „Gaudete in Domino temper“ (Vždy se radujte v Pánu). A proč kostel ovládne zrovna růžová? Protože znamená štěstí a radost z brzkého Narození Páně. Názvy nedělí železná, bronzová, stříbrná a zlatá nesouvisí ani tak s minulostí, jako s komercí.

Adventní svátky

Adventní období provázely svátky, jež zavdávaly dobrý důvod, proč postní období porušit. Prvním z adventních svátků je svátek svatého Ondřeje slavící se třicátého listopadu. Svatý Ondřej byl jedním z dvanácti apoštolů Ježíše. Tento den patřil věštění, byť si tyto zvyky v dnešní době spojujeme spíše se Štědrým dnem.

Barborka, slavená čtvrtého prosince, v den, kdy vdavekchtivé dívky chodily na větvičky a dychtivě čekaly, zda jim do Božího hodu rozkvetou. Pokud ano, mohly se do roka vdát. Pozor, aby měly své kouzlo musely se trhat až po setmění, dát na teplé místo a každý den je zalévat vodou přinášenou v ústech. Také věřily v to, že na kterou stranu se větévka otočí, odtud přijde jejich vyvolený. Inu, vyzkoušejte a uvidíte.

Nejznámějším adventním svátkem je beze sporu Mikuláš doprovázený lomozem. V předvečer svátku podle legend většinou přilétá střechou, jen u nás musí děti obcházet po vlastních. Hodným rozdával dárečky, zlobivé prý šlehal metlou. U nás má na špinavou práci asistenty a sám si zachovává pěknou tvář hodného strace obdarovávajícího dětskou drobotinu. Dříve Mikuláš naděloval koláčky, sladkosti, ovoce, ale hlavně jablíčka a oříšky, protože jich bylo nejvíc, a také nejdéle vydržely.

Posledním významným svátkem byla svatá Lucie, která u nás již upadla téměř v zapomnění. Pamatují si na ni ještě na Valašsku, kde se zjevuje jako tajemná bílá postava, které říkají Lucka a která chodí poněkud brzy. Podle juliánského kalendáře chodily třiadvacátého prosince, kdy už mohly něco z noci upít. Lucky měly zasloužené právo potrestat hospodyňku za nepořádek v domácnosti. Třináctého však zajedno není z čeho upíjet a většina domácností se pravděpodobně ještě zdaleka neleskne kýženou vánoční čistotou. Kromě svátků advent provází i další symboly, jakými je adventní věnec, kalendář, svíce a roráty.

Roráty

Roráty jsou adventní české písně sestavené podle prorockých biblických textů. Mají za úkol připomínat očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a přinášející ujištění o Boží věrnosti a příslibu spásy. Tyto písně nás sbližují s vírou našich předků. Zpívají se při jitřních (votivních) mších.

Adventní svíce

Dle Starého zákona jsou úzce spjaty se životem. Symbolizují zdroj štěstí a radosti, protože Bůh stvořil světlo a oddělil jej od tmy. Kult světla existoval ještě mnohem dříve než křesťanství. Plaménky věčného světla hořívaly i v chrámu zasvěcených antickým bohům. Původně měly podobu lněných šňůr napuštěných smolou a ponořených do nádob s olejem. Kahany však postupně nahrazovaly důstojnější štíhlé svíce z včelího vosku. Podoba nám dnes známých svící se objevila až v době pronásledování křesťanství.

Adventní věnec

Adventní věnec patří k nejznámějším symbolům předvánočního času a najdete jej nejenom u věřících. První takový věnec pověsil na dveře sirotčince hamburský teolog Johann Heinrich Wichtern v roce osmnáct set třicet osm,pod něj položil pokladničku do které mohli kolemjdoucí přispívat dětem na Vánoce. Každý den na věnci rozsvítil jednu svíčku. Dnes se již dvacet čtyři svící na věnci neuvidíte, zdobí jej pouze čtyři, v rámci symboliky čtyř adventních týdnů. Věnec se svícemi se pokládá, či věší nad stůl, věnec bez svící se umisťuje na vstupní dveře, kde vítá nově příchozí.

Ač se to možná nezdá, má adventní věnec hlubokou symboliku

Věnec sám o sobě znamená vítězství, patří k projevům úcty, důstojnosti a radosti z vítězství. Adventní věnec je pak hold očekávanému – Ježíši Kristu. Znamená přemožení temnoty a nárůst světla. Plápolající světlo z hořících svící rozptyluje temnotu a strach. Kruhový tvar vyjadřuje společenství člověka s Bohem.

Podle tradice má základ tvořit proutěný či slaměný základ, na který jsou připevněné zelené větve (jedle, smrku, borovice, či jiného jehličnanu), které doplňují fialové doplňky. Fialové podle kněžského roucha. Jenomže fialová byla vzácná a drahá, navíc lidové tradice zapovídaly vše umělé, přičemž zrovna na fialovou v přírodě na každém kroku nenarazíte. Lidé si s touto skutečností snadno poradili a fialovou nahradili mnohem dostupnější červenou. Červená všeobecné ovládla veškeré vánoční propriety od svíček, přes ozdoby až po ubrusy. V dnešní době zdobení věnce podléhá módním trendům. Každý rok se volí nová vévodící barva. Letos vyhrála zelená a černá, přílišné pestrosti se tedy letos asi nedočkáme. Není však nic lepšího, než módním trendům nepodléhat a být sám sebou…

Adventní kalendář

Má za úkol zpříjemnit čekání na stromeček a nadílku, a také připomenout smysl a význam čtyř adventních neděl. První kalendář vytvořil Mnichovan Gerhart Lang na počátku dvacátého století. Tento majitel prosperující tiskárny na vlastní náklady vytiskl vystřihovací kalendář s názvem „V zemi Ježíšově“. Neuvědoměle tak vytvořil dodnes oblíbený vánoční zvyk. První kalendáře se skládaly ze dvou částí. V první části bylo v malých okénkách vytištěno dvacet čtyři básniček, jedna na každý den. Druhá část se skládala z dvacet čtyři vystřihovacích obrázků, které souvisely s daným textem. Úkolem dítěte bylo každý den přiřadit k básničce správný obrázek. Na Štědrý den se pak dítěti vyloupla vánoční krajinka. Jako každá novinka, tak i kalendář měl zpočátku potíže prorazit. Trvalo mu víc než pět let, než si získal srdce dětí i rodičů. Napomohly tomu doporučení církevních úřadů a ministerstva školství, kteří jej doporučovali jako vhodnou pomůcku v náboženství.

V průběhu první války adventní kalendáře zcela zmizely. Mezi válkami si za to užily doslova boom, který zarazila až Hitlerova vláda. Ten jejich výrobu zpočátku zakázal pro svou náboženskou symboliku, později (v roce devatenáct set čtyřicet dva) však jejich výrobu dokonce podporoval. Tehdy však náboženská slova nahradily slovy germánskými a národními a obrázky měly zásadně vojenskou tématiku. Co naplat, že výtěžek z prodeje kalendářů šel válečným sirotkům a vdovám. Ještě stinnější etapy se však dočkaly po válce, kdy se staly vysoce ceněným sběratelským artiklem. Po druhé světové válce se adventní kalendáře dostaly volně do dalších zemí, které je zdobily svými vlastními národními motivy. Do Spojených států se dostal díky přistěhovalcům a díky vojákům vracejících se po válce domů.

Přes veškeré pokusy a experimenty se náměty obrázků příliš nezměnily. Děti jsou konzervativní, a tak je stále zdobí zasněžené krajinky, andílci a možná občas nějaký ten Santa Claus. Právě v Americe přišly na nápad vložit do okénka nějakou drobnou sladkost (čokoládu, bombón). K nám se sice dostal mnohem později, přesto se již deset let těší velké oblibě.

Titulní foto: www.dreamstime.com