Články  |  Doporučení  |  Diskuze
Cestování  |  Pohyb a zdraví
Psychologie
Relax a odpočinek
Saunování  |  Lázně
Styl a vzhled
Gurmán  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně  |  TV Freak

Podzimní plody

12.10.2009, Simona Grygárková, článek
„Podzim znamená pro přírodu velkou přípravu na dlouhé a náročné zimní období. Dozrávají různé druhy plodů, jenž jsou nabité vitaminy a jinými cennými látkami. Chci vás seznámit s několika „bobulemi,“ které opravdu stojí za to sbírat a uskladnit na zimu,“ říká na úvod Simona Procházková, která se zabývá alternativní medicínou.

Šípek – keř protkaný bohatou historií


Šípkový keř zná snad každý z nás. Je to okrasa přírody, která nás provází na procházkách. Z jara krásně kvete a voní a na podzim je ozdoben krásně červenými šípky. Šípková růže je používána odnepaměti. Římané šípkovou růži zaslíbili bohyni lásky Venuši. Pravidelně každý rok se v červnu v Římě pořádaly obrovské slavnosti růží. Další legenda praví, že podlaha komnaty, v níž Kleopatra svedla Marka Antonia, byla až do výše jednoho lokte vystlána těmito kvítky. Bohyně lásky Freyi ji používala jako čarovnou rostlinku a rostla všude kolem jejich svatyní. Mohla se trhat pouze v pátek, to byl den, který jí byl zasvěcen, jinak by se údajně její čarovná moc vytratila. Bohyně Freyja byla také ochránkyně plodnosti a pomocnice při porodu. Jakmile přišlo miminko na svět, zakopala porodní bába placentu pod šípkový keř, aby se dítěti v životě dařilo a bylo zdravé. Křesťané neměli šípkovou růži kvůli její pohanské symbolice příliš v lásce. Na milost ji vzali až po zavedení mariánského kultu. A když se počátkem třináctého století začalo dominikánské modlitební pomůcce říkat růženec, měla vyhráno. Kvůli semknutým korunním lístkům se stala také symbolem mlčenlivosti. V žádném středověkém klášteře nesměla chybět růžová zahrada, poněvadž květy i plody šípkové růže mají široké lékařské využití.

Drogou jsou plody – šípky, sbíráme je za slunečného podzimního počasí. Sušíme je rychle, tedy při vyšších teplotách v rozmezí sedmdesát až osmdesát stupňů Celsia. Šípky obsahují zejména vitamíny C, Skupiny B, kyselinu citrónovou a jablečnou, třísloviny a slizové látky. Šípky zmírňují krvácení, posilují imunitní systém. „Pro zajímavost uvádím, že sto gramů šípků obsahuje až tři gramy vitaminu C. Pro porovnání jablka obsahují v tomto množství dvacet mg, citrusy šedesát mg, kiwi tisíc mg. Léčebné uplatnění šípků je všude tam, kde je potřeba dodat do organismu zvýšenou dávku vitaminu C. Je to například při snížené obranyschopnosti organismu, při chřipce a nachlazení, při nemocech cév, paradontóze. Snižují také lámavost kapilár a normalizují srážlivost krve. Čaj z jadérek působí projímavě a močopudně. Nápoj z drcených šípků obsahuje chloupky, proto je nutné ho přecedit přes plátýnko nebo jemné sítko.“


Šípkový čaj


Tři čajové lžičky nadrcených šípků zalijeme tři sta ml studené vody a necháme osm hodin louhovat, potom mírně přihřejeme a popíjíme po doušcích. „Tento způsob přípravy uchovává vitaminy a čaj má zklidňující a močopudné účinky. Dobře pomáhá i při zánětu močových cest,“ popisuje paní Simona.


Šípkový čaj II


Celé šípky povaříme deset minut ve vodě, odstavíme a necháme osm hodin louhovat. První výluh je velmi slabý, proto vřelým slabým šípkovým čaje spaříme lipový květ či bez a necháme deset minut louhovat. „Výbornou kvalitu má i druhý či třetí odvar.“


Šípkový čaj III


Drcené šípky vaříme ve vodě deset minut a necháme dvacet pět minut louhovat. Potom dobře přecedíme abychom jsme zabránili průniku nepříjemných chloupků do nápoje.

V bylinářské praxi se s úspěchem využívá i šípkové hálky, což jsou nápadné útvary na listech, vytvořené infikováním listu žlabatkou listovou či její blízkou příbuznou. Hálka se podobá ochlupené hlavičce, je nachově zelená a používá se jako výborné tonikum a prostředek na povzbuzení imunity organismu. „Tinkturu si připravíme následujícím způsobem: sto gramů hálek zalijeme jedním litrem šedesáti až osmdesáti procentního lihu a necháme tři týdny louhovat na teplém místě. Nesmíme zapomenout každý den pravidelně protřepávat. Potom dobře přecedíme a nalijeme do tmavé skleněné lahve. Tinkturu musíme rozředit destilovanou vodou na čtyřicet procent. Užíváme dospělí - třikrát denně patnáct kapek do sklenice čisté vody, děti od tří let jedenkrát denně pět kapek do sklenice čisté vody. Zevně touto tinkturou ošetřujeme různé rány a popáleniny, z nichž se již oloupala pokožka.“

Posilujícím nápojem, zvláště pro starší osoby je šípkový likér. „Připravíme si jej tak, že jeden litr šípkových plodů a půl kilogramu cukru necháme ve třech litrech žitné pálenky asi deset dnů na teplém místě louhovat. Pak dobře přecedíme a nalijeme do skleněné lahve. Pijeme denně jednu štamprlku před hlavním jídlem,“ vysvětluje paní Procházková.

Vysoký obsah vitaminu C v šípkách se však rychle ztrácí a po roce z něj zůstane již jen málo. Proto tyto plody sbíráme každý rok a používáme vždy jen nejčerstvější plody.


Rakytník – nenápadná vitamínová bomba


Můj velký obdiv patří rostlině jménem rakytník řešetlákový.“ Tento mimořádně léčivý keř ve většině knih o bylinkách zřejmě nenajdeme, i když v Číně, Rusku a Řecku se k léčebným účelům používal od pradávna. Na Sibiři se říká, že po rakytníku mají koně lesklou srst a lidé jasný zrak. Není divu, protože v tomto drsném kraji ho nazývají sibiřským ananasem, a je téměř jediným podporovatelem zdraví, kterého s radostí vítáme i u nás. „V posledních letech však i k nám pronikly informace o zázračných schopnostech rakytníku a začal se hojně vysazovat, ale pořád jeho léčebný význam není dostatečně doceněn.“

Sklizeň plodů, které nelze od keře oddělit běžným způsobem, poněvadž obvykle stáhneme jen slupku a vnitřek zůstane na keři, se provádí třemi způsoby.
  • Rukama v tlustých rukavicích se plody vymačkávají přímo na keři do plastové nebo smaltové nádoby.
  • Plody, oddělujeme stříháním do platové či smaltové nádoby.
  • Plody se nechají promrznout a pak se setřesou na čistou plachtu, což je postup používaný v Rusku a Mongolsku.

Obecně je rakytník po právu nazýván vitamínovou bombou. Žádná rostlina se mu v jeho bohatém složení nemůže vyrovnat. Rakytník je dvoudomý trnitý keř dorůstající do výšky tří až deseti metrů. K léčebným účelům se používají kulovité oranžové plody, listy a siličné oleje. Plody obsahují velké množství vitaminu C, A, E, F, D, K, skupiny B a rutin, tedy vitamin P. „Například jeden kilogram plodů pokrývá téměř půl roční spotřebu vitaminů C a A.“ Dále pektiny, třísloviny, flavonoidy a organické kyseliny. Tyto cenné látky se vyskytují i v ostatních částech rostliny, nýbrž v nižší koncentraci. „V rakytníku je také obsažen alkaloid hippophein, z něhož vzniká amin serotonin, který má karcinostatické (proti nádorový) a antidepresivní účinky, u rostlin byl nalezen vůbec poprvé.“

Sušené i čerstvé plody rakytníku léčí oční neduhy. Siličný olej lisovaný z plodů rakytníku léčí kožní neduhy a různá poranění, žaludeční vředy, léčí dnu a revmatismus, pomáhá i při Basedowově nemoci způsobené nadměrnou tvorbou hormonů štítné žlázy, působí i jako kvalitní antisklerotikum a tlumí bolesti. Listy rakytníku léčí kloubní, jaterní, plicní a zažívací potíže. Dále uvolňují hleny, upravují krevní tlak a posilují obranyschopnost organismu. Zvyšují rovněž odolnost proti stresu a působí detoxikačně.

Rakytníkový olej při vnějším používání hojí nejrůznější rány, popáleniny, omrzliny, opruzeniny a všechny kožní neduhy. Vitamin E je nejlepším prostředkem na pokožku. Zvyšuje její pružnost, vyživuje jí, omezuje tvorbu vrásek a udržuje jí hedvábně jemnou. Proto je tento olej výborným kosmetickým prostředkem na ošetření pokožky a masáže.


Rakytníkový olej


Plody rakytníku usušíme na mírně teplém místě, musí si zachovat svoji původní barvu a vůni. Pak je rozdrtíme a zalijeme panenským olivovým, mandlovým či sezamovým olejem, dbáme na to, aby byla drť dobře zakrytá. Necháme tři týdny stát na teplém místě. Denně protřepáváme. Po uplynutí této doby dobře přecedíme, nalijeme do tmavé skleněné lahve. „Používáme na ošetřování pokožky nebo vnitřně a jedenkrát denně jednu čajovou lžičku,“ říká paní Simona.


Rakytníková šťáva


V odšťavňovači nebo pasírováním vymačkáme šťávu z plodů, nalijeme do malých platových nádobek, dobře uzavřeme a dáme zamrazit. Během zimy si postupně otevíráme krabičku po krabičce a tak máme zaručený přísun vitaminů. „Nádobku vytaženou z mrazáku po dobu užívání skladujeme v lednici. Šťávu si můžeme i přisladit, třtinovým cukrem, agáve sirupem či medem.“


Sirup s rakytníkem


V odšťavňovači nebo pasírováním vymačkáme šťávu ze dvou a čtvrt kilogramu plodů rakytníku. Zahřejeme ji na sedmdesát stupňů Celsia a zvolna do ní přisypáváme půl kilogramu cukru. Pořádně promícháváme, dokud se cukr nerozpustí. Pak sirup nalijeme do vyvařených lahví a dobře zazátkujeme. Sirup lze také připravit studenou cestou, a to tak, že jeden kilogram šťávy mícháme za studena s jedním a půl kilem cukru do rozpuštění a pak uschováváme v chladničce.


Jak rakytník pěstovat


Při jeho vcelku nenáročném pěstování se ale musí dodržovat zásada, že musí být vysazovány samčí i samičí keře, jinak rakytník neplodí. Na tři samičí keře stačí jeden samčí. Poznat pohlaví rostliny, zvláště u mladších sazenic, je opravdovým oříškem i pro zkušené zahradníky. „Podle posledních výzkumů se ukazuje, že tento pozoruhodný keř by se v budoucnosti mohl stát jakýmsi novodobým všelékem.“

Titulní foto: Imelda Kiss