Pozor na jazykové školy!
8.9.2006, Tereza Semotamová, článek
Není jazyková škola jako jazykovka. Za kurzy člověk platí nemalé peníze - je tedy dobré řádně prověřit, kdo vás bude učit. Jazykové školy na svých webových stránkách své lektory samozřejmě vychvalují do nebes, ale realita je často jiná, a zdání klame, jak zjistila autorka tohoto článku...
Jazykové školy většinou nabízejí následující: pomaturitní studium jazyka, firemní kurzy, kurzy podle denní doby, kterou preferujete: snídaňové, dopolední, odpolední, večerní, víkendové, pobytové, letní, ale také přípravné kurzy na určitý certifikát či diplom, kurzy pro děti, ale také individuální výuku. Nabídka je zkrátka a dobře většinou velmi pestrá, až oči přecházejí. Nyní ale pozor: jsou případy, kdy zdání klame.
Pomaturitní studium jazyka někdy bývá pouze řešením prekérní situace bývalého studenta střední školy, který nebyl přijat na vysokou školu a neví kudy kam. Pracovat jít nechce ať už z jakýchkoli důvodů, rodiče jsou po menším nátlaku ochotni zaplatit školné za jazykovou školu a samozřejmě slibuje, že se okamžitě začne učit, aby příštího roku přijímací zkoušky úspěšně složil a dostalo se mu vysokého vzdělání. Tenhle rok to přece nevyšlo jen o fous (opravdu?) a on na to přece fakt má… (no jasně…)
Na druhou stranu je důležité podotknout, že pokud zmíněný jedinec hledá jen „zašívárnu“ do té doby, než se dostane příštího roku na vysokou školu, pak se jedná o lepší řešení než v případě továrny s pásovou výrobou. Jazyková škola člověka bude udržovat v nutnosti přemýšlet nad jinými věcmi, než které člověka napadají v továrně u pásu. Nutno dodat, že ti, kteří zvolí pomaturitní studium hned po maturitě, mají ze zákona statut studenta se všemi jeho výhodami jako slevy nebo sociální podpora, ostatní však ne.
Jazykové kurzy se stávají trendem současné doby také ve většině zahraničních firem. Bývají buď dobrovolné (zaměstnavatel dává svému zaměstnanci možnost naučit se cizí jazyk, který pro svoji práci potřebuje či si své znalosti prohlubovat) nebo povinné (zaměstnavatel po svém zaměstnanci vyžaduje znalost cizího jazyka). U dobrovolných kurzů jde o zájem, u povinných kurzů v případě nezájmu toho kterého zaměstnance o studium jazyků hrozí to, že na kurzy bude chodit jen z donucení a bude to patřičně dávat najevo).
Foto: Dreamstime
Jazykové instituty nabízejí všemožné denní doby svých kurzů. Pro ty, kterým nedělá problém vstávat, existují snídaňové konverzace angličtiny, pro ty, kterým nedělá problém se soustředit večer, existují večerní kurzy. Těm, co nestíhají a neví, kdy se co bude dít, existuje individuální výuka. Ta spočívá v domluvě s lektorem, při které je možná velká časová flexibilita a také flexibilita tematická: lektor se zaměřuje přesně na to, co jeho student potřebuje probrat a v čem má problém, aniž by se musel ohlížet na zbytek skupiny.
Je velmi těžké zobecnit, na co je třeba si dávat pozor při hledání dobré jazykové školy: nejen vzhledem k jejich velkému množství. Ale také vzhledem k tomu, že i na prestižní jazykové škole se můžete setkat s lektorem, co vyučovaný jazyk neumí. Ale i kdyby ho uměl, on především neumí učit. To znamená, že u lektora je důležitá nejenom znalost jazyka, ale i metodologie výuky a komunikativnost.
Jak se ostatně sama autorka tohoto článku sama přesvědčila, podmínky přijetí pro lektory jazykových škol se značně liší. Do těch prestižních s dlouholetou tradicí se neodváží jen tak někdo, v malých nových jazykových školách často vyučují laciné pracovní síly, tedy vysokoškolští studenti nebo bývalé au-pair a podobně. Někde bedlivě pročítají životopis a vyžadují ukázkovou hodinu nebo lektorský test, jinde stačí krátký pohovor s takzvaně povolanou osobou, které stačí informace, že máte volno právě v ty dny, kdy se konají kurzy, pro které ještě nesehnala žádného lektora.
Paradoxně se však může stát i to, že kvalita výuky studenta nějakého naprosto vzdáleného oboru může být lepší než výuka studovaného filologa. Ani to, že je někdo native speaker ještě nezaručuje žádnou záruku kvality. To, že se někdo narodil v zemi, kde se mluví jazykem, který se chcete naučit, ještě neznamená, že on vám ten jazyk je schopen zprostředkovat tak, že se ho naučíte.
Kamenem úrazu bývá především motivace, a to jak lektorova, tak studentova. Lektor může být otráven z mnoha důvodů: jazyk neumí, tím pádem má vlastně strach učit něco, co neumí a je neschopen s touto situací něco dělat nebo jazyk umí třeba i velmi dobře, ale není schopen své znalosti předávat dál a už vůbec ne své studenty jakkoli motivovat. Setkání s takovýmto lektorem je pak logicky problém. Rada zní vzít nohy na ramena a utíkat jinam. Rozhodně to však nevzdávat! Je třeba zkusit buď jiného lektora oné jazykové školy nebo jinou jazykovou školu vůbec. Zní to komplikovaně, ale komplikované to vůbec není. Ve většině jazykových škol dnes není problém nastoupit později než na začátku školního roku.
Nejdůležitější je však motivace studenta. Není nic tolik vzrušujícího jako učit se nový jazyk, zjišťovat, že na hranicích už nebudu zmateně mávat rukama, že už vím, co je to „der, die, das“, že si zvládnu objednat jídlo v italské trattorii nebo že rozumím jedné dětské francouzské písničce. Studium jazyka rozšiřuje člověku rozšiřuje obzory a s jazykem často poznává také jinou kulturu, do které pak může hlouběji proniknout právě i díky studiu jazyka.
Chce-li se člověk jazyku učit, měl by vědět, že jde o nekonečný proces. Tak, jak ovládáme jazyk mateřský, nebudeme nikdy ovládat jazyk cizí – už proto, že jde o „cizí“ jazyk. Ale máme možnost pronikat do jeho tajů a neustále se v něm zlepšovat.
Platí tedy to, že „když se chce, tak to jde“. A také to, že pokud se setkáme s lektorem, kterým buď není schopen nebo ochoten nebo oboje předávat znalosti toho kterého jazyka, je dobré poohlédnout se po nějakém jiném.
Věční studenti?
Pomaturitní studium jazyka někdy bývá pouze řešením prekérní situace bývalého studenta střední školy, který nebyl přijat na vysokou školu a neví kudy kam. Pracovat jít nechce ať už z jakýchkoli důvodů, rodiče jsou po menším nátlaku ochotni zaplatit školné za jazykovou školu a samozřejmě slibuje, že se okamžitě začne učit, aby příštího roku přijímací zkoušky úspěšně složil a dostalo se mu vysokého vzdělání. Tenhle rok to přece nevyšlo jen o fous (opravdu?) a on na to přece fakt má… (no jasně…)
Na druhou stranu je důležité podotknout, že pokud zmíněný jedinec hledá jen „zašívárnu“ do té doby, než se dostane příštího roku na vysokou školu, pak se jedná o lepší řešení než v případě továrny s pásovou výrobou. Jazyková škola člověka bude udržovat v nutnosti přemýšlet nad jinými věcmi, než které člověka napadají v továrně u pásu. Nutno dodat, že ti, kteří zvolí pomaturitní studium hned po maturitě, mají ze zákona statut studenta se všemi jeho výhodami jako slevy nebo sociální podpora, ostatní však ne.
Možnosti pro ty, co už odrostli školním škamnám
Jazykové kurzy se stávají trendem současné doby také ve většině zahraničních firem. Bývají buď dobrovolné (zaměstnavatel dává svému zaměstnanci možnost naučit se cizí jazyk, který pro svoji práci potřebuje či si své znalosti prohlubovat) nebo povinné (zaměstnavatel po svém zaměstnanci vyžaduje znalost cizího jazyka). U dobrovolných kurzů jde o zájem, u povinných kurzů v případě nezájmu toho kterého zaměstnance o studium jazyků hrozí to, že na kurzy bude chodit jen z donucení a bude to patřičně dávat najevo).
Foto: Dreamstime
Jazykové instituty nabízejí všemožné denní doby svých kurzů. Pro ty, kterým nedělá problém vstávat, existují snídaňové konverzace angličtiny, pro ty, kterým nedělá problém se soustředit večer, existují večerní kurzy. Těm, co nestíhají a neví, kdy se co bude dít, existuje individuální výuka. Ta spočívá v domluvě s lektorem, při které je možná velká časová flexibilita a také flexibilita tematická: lektor se zaměřuje přesně na to, co jeho student potřebuje probrat a v čem má problém, aniž by se musel ohlížet na zbytek skupiny.
Kvalitu lektorů je dobré prověřit, než za kurz zaplatíte
Je velmi těžké zobecnit, na co je třeba si dávat pozor při hledání dobré jazykové školy: nejen vzhledem k jejich velkému množství. Ale také vzhledem k tomu, že i na prestižní jazykové škole se můžete setkat s lektorem, co vyučovaný jazyk neumí. Ale i kdyby ho uměl, on především neumí učit. To znamená, že u lektora je důležitá nejenom znalost jazyka, ale i metodologie výuky a komunikativnost.
Jak se ostatně sama autorka tohoto článku sama přesvědčila, podmínky přijetí pro lektory jazykových škol se značně liší. Do těch prestižních s dlouholetou tradicí se neodváží jen tak někdo, v malých nových jazykových školách často vyučují laciné pracovní síly, tedy vysokoškolští studenti nebo bývalé au-pair a podobně. Někde bedlivě pročítají životopis a vyžadují ukázkovou hodinu nebo lektorský test, jinde stačí krátký pohovor s takzvaně povolanou osobou, které stačí informace, že máte volno právě v ty dny, kdy se konají kurzy, pro které ještě nesehnala žádného lektora.
Paradoxně se však může stát i to, že kvalita výuky studenta nějakého naprosto vzdáleného oboru může být lepší než výuka studovaného filologa. Ani to, že je někdo native speaker ještě nezaručuje žádnou záruku kvality. To, že se někdo narodil v zemi, kde se mluví jazykem, který se chcete naučit, ještě neznamená, že on vám ten jazyk je schopen zprostředkovat tak, že se ho naučíte.
- Je tedy dobré zeptat se, kdo vás bude učit. Jazykové školy na svých webových stránkách své lektory samozřejmě vychvalují do nebes, ale realita je často jiná.
- Platíte-li kurz, nezdráhejte se zeptat, kdo vás bude učit. Mělo by vás zajímat, zdali onen člověk má odpovídající vzdělání či praxi, popřípadě zdali byl někdy v zahraničí. Jakkoli to může znít indiskrétně či troufale, je to spíše ve vašem zájmu.
- Vaše rozhodnutí něco se naučit je správné, nyní je však třeba se dostat do těch správných rukou.
- Nezdráhala bych se zeptat i na různé podrobnosti: zdali je možná ukázková hodina (často bývá zdarma), z jakých učebnic se budete učit, zdali bude součástí hodin konverzace a jakým podílem.
Kamenem úrazu bývá především motivace, a to jak lektorova, tak studentova. Lektor může být otráven z mnoha důvodů: jazyk neumí, tím pádem má vlastně strach učit něco, co neumí a je neschopen s touto situací něco dělat nebo jazyk umí třeba i velmi dobře, ale není schopen své znalosti předávat dál a už vůbec ne své studenty jakkoli motivovat. Setkání s takovýmto lektorem je pak logicky problém. Rada zní vzít nohy na ramena a utíkat jinam. Rozhodně to však nevzdávat! Je třeba zkusit buď jiného lektora oné jazykové školy nebo jinou jazykovou školu vůbec. Zní to komplikovaně, ale komplikované to vůbec není. Ve většině jazykových škol dnes není problém nastoupit později než na začátku školního roku.
Kolik řečí umíš...
Nejdůležitější je však motivace studenta. Není nic tolik vzrušujícího jako učit se nový jazyk, zjišťovat, že na hranicích už nebudu zmateně mávat rukama, že už vím, co je to „der, die, das“, že si zvládnu objednat jídlo v italské trattorii nebo že rozumím jedné dětské francouzské písničce. Studium jazyka rozšiřuje člověku rozšiřuje obzory a s jazykem často poznává také jinou kulturu, do které pak může hlouběji proniknout právě i díky studiu jazyka.
Chce-li se člověk jazyku učit, měl by vědět, že jde o nekonečný proces. Tak, jak ovládáme jazyk mateřský, nebudeme nikdy ovládat jazyk cizí – už proto, že jde o „cizí“ jazyk. Ale máme možnost pronikat do jeho tajů a neustále se v něm zlepšovat.
Platí tedy to, že „když se chce, tak to jde“. A také to, že pokud se setkáme s lektorem, kterým buď není schopen nebo ochoten nebo oboje předávat znalosti toho kterého jazyka, je dobré poohlédnout se po nějakém jiném.
