Práce na mateřské dovolené

Okolí nebývá vždy vstřícné

Všechny pracující maminky se musejí potýkat s menšími či většími problémy, které jsou často zbytečné, stačily by o něco flexibilnější podmínky a větší pochopení jak zaměstnavatelů, tak samotného okolí matky.

Toto však nemá být výčet stížností, jak to má pracující maminka těžké. Vždyť si to zvolila sama a i kdyby se pro práci rozhodla třeba z nutnosti, jistě s takovou variantou musela počítat již předtím, než se její dítě narodilo. Takže následující řádky by měly být spíše povzbuzením a dodáním odvahy těm, které se k něčemu podobnému již odhodlaly nebo právě odhodlávají. Hlavně by však měly získat aspoň minimální náhled na to, co rozhodnutí pracovat s malým dítětem vlastně znamená. Pocit jisté nezávislosti, kterou tímto žena získá, je totiž podle většiny těch, které to zkusily, naprosto k nezaplacení a byla by škoda jej nezakusit, naskytne-li se vhodná příležitost.

Čas rozhodnutí

Na začátku musí být nějaký podnět, který nastávající maminku donutí přemýšlet o tom, že by čas po porodu neznamenal jen „být na mateřské“, ale že by jej šlo vyplnit i vlastním pocitem užitečnosti v pracovní oblasti. A záměrně píšu o nastávající mamince, protože o této možnosti se skutečně většinou uvažuje již během těhotenství. Samozřejmě, že ne vždy dojde na věc a vyhraje skutečnost, že manžel zkrátka přece jen bere vyšší plat, i zde však může zapracovat opravdu jen osobní potřeba. V dnešní době také roste počet tatínků nastupujících na rodičovskou dovolenou, což je však téma na samostatné dlouhé povídání. Důležité ale je, že se tato možnost pomalu dostává do povědomí a praktikuje se.

Je i nemálo maminek, které zůstávají v práci takřka do porodu a hned po něm se opět zapojují. A to rozhodně ne na úkor svého děťátka. Dokonce mě překvapilo, kolik maminek mělo možnost docházet ze začátku do práce a třeba i na přednášky či semináře do školy s malým dítětem. Všechny si to velice chválily, neboť si podle nich miminko zvyklo jednak na cestování, jednak na společnost jiných lidí včetně toho, že je na chvilku může podržet a pohlídat i někdo jiný než člen rodiny. Nicméně většinou tato idylka končila ve chvíli, kdy si dítko začínalo stoupat a chodit. Potom je nutné nalézt další alternativy toho, jak skloubit roli matky a pracující ženy.

Co na to okolí?

Chcete-li pracovat během mateřské dovolené, připravte se i na to, že narazíte na nejrůznější reakce svého okolí. Pokud se na vás budou hrnout ze všech stran slova podpory, pak patříte mezi ty šťastnější a vaše cesta může být o něco snazší. Ne, že by negativní ohlasy někoho odradily od záměru věnovat se práci, ale jsou přinejmenším nepříjemné a v hlavě maminky, která chce pro své dítě samozřejmě jen to nejlepší, mohou způsobit chvíle nežádoucích výčitek.

Už v rodině začínají často znít pochybovačné hlasy, které neustále přesvědčují, že nastávající maminka prostě neví, co to je mít dítě, že nelze stihnout péči o malé, domácnost a pracovní úkoly. Leckde je možné se dozvědět, že pracující matka je jen kariéristka, že je nehoráznost nekojit kvůli práci (pokud je podmínkou práce dojíždění do kanceláře), nebýt s dítětem dvacet čtyři hodin denně, svěřit jej cizí osobě (včetně rodinných příslušníků). Toto všechno by se dalo v klidu přejít, ovšem zkušenost dvou maminek mě opravdu skoro vyděsila – jedné vynadala lékárnice, po které bylo požadováno balení umělé kojenecké výživy a druhé bylo řečeno, že když ji to s dětmi nebaví (tedy když se věnuje i práci), tak je raději neměla mít.

Jak sehnat hlídání?

Ačkoli hodně pracujících maminek působí z domova jako podnikatelky nebo externí pracovnice, hodně jich dochází do kanceláří společností, alespoň na pár hodin týdně. S tím samozřejmě řeší otázku hlídání a je s podivem, že většinou je o dítě postaráno skutečně jen blízkou rodinou. Málokterá maminka využívá služeb hlídacích agentur – ne, že by nebyl zájem, ale nenarazila jsem na moc takových, které by chtěly vydat částku, jež si jednotlivé agentury účtují. Pokud není možné zajistit hlídání babičkami nebo vystřídat se s tatínkem, je poptávka spíše po „paní na hlídání“, tedy hodné důchodkyni, která dítku jistým způsobem nahradí babičku a očekává se od ní bezproblémová péče na základě zkušeností s vlastními dětmi. Žádané jsou i studentky, které podle maminek zase projevují více fantazie a zápalu při vyplňování volného času dětí a ochotně přistoupí na nižší odměnu, než třeba již zmiňované agentury.

Jsou tu ještě i jesle a školky. Zde si maminky stěžují na nedostatek obou zařízení a to, že pokud jsou k dispozici, pak jsou soukromé za poměrně vysokou cenu, často kolem pěti až šesti tisíc měsíčně. A konkrétně na jesle jsou názory maminek rozdílné. Jedny je považují za přece jen silné a předčasné vytržení z rodinného prostředí, druhé za velkou pomoc v rozvoji svého potomka. Maminky, které jesle alespoň na chvíli vyzkoušely, však potvrdily, že se jejich dítě zdokonalilo v mnoha směrech, od motorických dovedností u mladších, po chození na nočník u starších.

Nejlepší je metoda pokus - omyl

Zaregistrovala jsem i diskusi o hlídání dítěte jinou maminkou, která je také na mateřské dovolené a měla by tedy doma dvě, popřípadě tři děti na dopoledne. K této možnosti však byly maminky většinou skeptické a plné obav, že by jejich dítě bylo buď posazeno před televizi, nebo by mu nebyla věnována požadovaná péče kvůli „domácímu“ dítěti. Na druhé straně se ale zapojily i ty, které samy někomu dítě hlídají a podle všeho nemají sebemenší problém s rozdělením pozornosti mezi dětmi, ani s vyplněním jejich volného času. Otázka hlídání je tedy nejspíše o metodě „pokus-omyl“, neboť každému bude v tomto ohledu vyhovovat zcela jiná varianta. Hlavně je však vidět, že pracující maminky nejdou přes mrtvoly a hledají skutečně naprosto ideální řešení hlídání. Nemají-li ho, buď s prací zkrátka přestávají, nebo se jí věnují na úkor vlastního volného času a spánku.

Jaké jsou profese pracujících maminek?

A v jakých profesích vlastně takové maminky působí? Jsou to oblasti, kdy je možné pracovat s počítačem a za pomoci internetu či intranetu být ve spojení se zaměstnavatelem, kolegy nebo vlastními klienty. Takže z domova pracují překladatelky, editorky, redaktorky, účetní nebo třeba majitelky nejrůznějších e-shopů. Mnoho žen také střídá práci z domova s docházkou do kanceláře, přičemž tato možnost je nejčastější ve finančnictví, potom také u majitelek firem nebo těch, které zastávají některou z funkcí ve vedení podniku. Svou profesi, jakožto záležitost snadno spojitelnou s mateřskou dovolenou, si velmi pochvalují kadeřnice, kosmetičky, manikérky a masérky, které ve většině fungují ve svém oboru bez problémů po celou dobu, ať je dítě v jakémkoli věku.

Samozřejmě je zde i druhá skupina, tedy maminky, které mají takové zaměstnání, jež jim nedovoluje ani práci z domova, ani možnost zkráceného pracovního úvazku. Přitom z dotazovaných sto šesti matek odpovědělo celých třicet dva procent, že by možnost flexibilního úvazku uvítalo, ovšem již dopředu vědí, že kvůli nemožnosti tohoto (ať u konkrétního zaměstnavatele či celkovou situací v kraji) zůstanou v domácnosti i po uplynutí mateřské dovolené, neboť na plný úvazek od dětí odejít nechtějí. Důvodem k neochotě přistoupit na plný úvazek přitom není nechuť pracovat, ale fakt, že by i s přepravou zabral až patnáct hodin denně, což znamená nejen fyzické a psychické vyčerpání, ale i téměř nulový kontakt s rodinou. V součtu s těmi, které odpověděly, že již pracují z domova nebo docházejí na poloviční úvazek, tvořily tyto maminky celých šedesát procent, což je úctyhodné číslo, protože opravdu boří mýtus o představě mateřské dovolené, tedy že žena „je doma a jen se stará o dítě“, což však samo o sobě naprosto stačí, maminky samotné však jsou a chtějí být mnohem aktivnější.

Povzbuzení na konec

Co tedy závěrem poradit těm, které se chtějí přidat ke skupině výdělečně činných maminek? Snad jen to, že pokud se k tomu jednou odhodlají a vnitřně cítí, že je to naplní, ať vydrží. Ať nevnímají zlá - a často spíše sobecká - varování svého okolí, vždyť dokud to nezkusily, nemohou vědět, zda je možné toto zvládnout či nikoli. Krásně to popsala jedna maminka, která na slova: „Nechci ti do toho mluvit…“ odpovídá: „Tak mi do toho nemluv.“ A hlavně ať maminky věří, že pokud budou opravdu chtít, naučí se postupně organizovat svůj čas tak, že se do něj vejde láska k dítěti, k manželovi, k práci i oblíbeným činnostem. Vždyť i kdyby to bylo příliš vyčerpávající, nikdo jim nemůže přikázat, aby práci zase na čas opustily a zkusily to třeba o něco později.

Zdroj: www.baby-cafe.cz

Titulní foto: www.dreamstime.com