Principy tradiční čínské medicíny
30.3.2006, Doris Danielová, článek
TCM vznikla jako nedílná součást filozoficko-vědních systémů starověké Číny, jež nás učí, že člověk se má soustředit na upevnění svého vnitřního klidu, žít harmonicky a bez extrémů, což mu přinese trvalý pocit štěstí.
Abychom se mohli dozvědět více o diagnostických a léčebných postupech tradiční čínské medicíny, je nezbytné pochopit dva základní teoretické pilíře, na nichž je tradiční čínská medicína (budeme používat ve světě běžně zavedenou zkratku TCM – Traditional Chinese Medicine) založena. Těmito teoriemi (v praxi velmi dobře „sedícími“ na popis světa i člověka) jsou:
Jak jsme si již pověděli, TCM vznikla jako nedílná součást filozoficko-vědních systémů starověké Číny. Jedním ze základních směrů, které ji ovlivnily, je bezpochyby taoismus, filozofie Dálného Východu, která vznikla v 5. století před naším letopočtem. Zakladatelem učení je Lao- C´, jehož hlavní kniha Tao te ťing učí, že člověk se nemá dát omezovat věcmi tohoto světa, ale spíše se od nich osvobodit.
To znamená upevňovat v sobě vnitřní klid, vyrovnanost a moudrost, a naopak zbavovat se přílišných emocí, výkyvů nálad, žádostivosti a vášní. Chtít jen to, co nezbytně potřebujeme, a ne více. Být přirozený, nezávislý (to znamená nezávislý na lidech, i těch nejbližších, dále nezávislý na požitcích tohoto světa, nezávislý na penězích a podobně) a žít v harmonii sám se sebou, lidmi, zvířaty, rostlinami kolem sebe i s celým vesmírem.
Toto jsou principy, které jsou víceméně základem i dalších filozoficko-náboženských systémů, které TCM formovaly: konfucianismus a buddhismus. Dá se říci, že jde o společný úhel pohledu, kterým Dálný Východ hledí na život. Pro nás, Evropany, je to v praxi často velmi těžko dosažitelné. Vždyť život nás, „civilizovaných“ bílých lidí už od kolébky ovládají vášně, zvraty, soutěživost, nadvláda rozumu nad etikou. Už od dětství se učíme ulpívat na svých rodičích, pak na partnerech, dětech. Pokud se jim něco stane, považujeme za zcela normální se naprosto zhroutit.
Normální nám připadá „milovat jako o život“, normální je pro nás stále se hnát vpřed za vylepšením kariéry. Normální je shromažďovat kolem sebe pěkné a drahé věci. Asiat (ať už pochází z Indie, Koreje, Vietnamu, Japonska či Číny) však reaguje zcela jinak. Asiaté (alespoň většina z nich – dosud! – i přes vpád „bílé“ civilizace do těchto zemí) jsou už od dětství vychováváni v tom, že smrt je cosi zcela normálního a postihne-li i předčasně někoho velmi blízkého, nezhroutí se z toho, ale v klidu popřejí zesnulému tělu i duši mír a klid a jdou si v pohodě třeba zacvičit.
Vypjaté dramatické prožívání lásky je jim rovněž cizí, neznají, co je to připoutanost k lidem, majetku či čemukoliv jinému. Vědomě v sobě už od dětství tyto emoce prostě vůbec nerozvíjejí. Zdá se vám to trochu cynické? Možná, ale věřte, že jde jen o první dojem pramenící z nepochopení a že takovýto pohled má hodně do sebe. Extrémní nálady, rozpoložení, city, jídlo, sporty… prostě všechno, co není harmonické, totiž skutečně poškozuje tělo i ducha a dříve nebo později vede ke vzniku nemocí duše či těla. Kdo to pochopí a naučí se žít harmonicky bez těchto extrémů, je nejšťastnější člověk, a ať se mu stane cokoli (smrt v rodině, rozchod, ztráta zaměstnání nebo jiné okolnosti, obecně námi považované za skutečné hrůzy), nic jej nerozhází.
Má totiž v sobě vnitřní mír, klid a souznění, a to mu nemůže vzít dokonce ani věznění, chudoba, ba ani vážná nemoc, byť by jej upoutala navždy na lůžko.
Dobrá, řekli jsme si, čeho bychom se měli v životě snažit vystříhat a čeho dosáhnout. Jak to však konkrétně uskutečnit?
Praktické uplatnění harmonizace člověka sama se sebou a s okolním světem se v Číně (stejně tak v mnoha dalších zemích Dálného Východu) děje prostřednictvím uplatňování znalostí o jinu a jangu a pěti prvcích. Tato učení jsou založena na poznatku, že každá věc (zvíře, člověk, vlastnost, látka, emoce atd.) má svůj aspekt jin a aspekt jang a zároveň reprezentuje určitý prvek z pětice základních elementů, tvořících Vesmír (Dřevo, Oheň, Země, Kov, Voda). V rovnováze musí být jin s jangem a rovněž tak zastoupení pěti prvků v té které bytosti.
V příštím článku se můžete těšit na seznámení s principy jin a jang. Pak přijde na řadu teorie pěti prvků.
- učení o jinu a jangu
- učení o pěti prvcích
Trocha filozofie na úvod
Jak jsme si již pověděli, TCM vznikla jako nedílná součást filozoficko-vědních systémů starověké Číny. Jedním ze základních směrů, které ji ovlivnily, je bezpochyby taoismus, filozofie Dálného Východu, která vznikla v 5. století před naším letopočtem. Zakladatelem učení je Lao- C´, jehož hlavní kniha Tao te ťing učí, že člověk se nemá dát omezovat věcmi tohoto světa, ale spíše se od nich osvobodit.
Upevňujte svůj vnitřní klid
To znamená upevňovat v sobě vnitřní klid, vyrovnanost a moudrost, a naopak zbavovat se přílišných emocí, výkyvů nálad, žádostivosti a vášní. Chtít jen to, co nezbytně potřebujeme, a ne více. Být přirozený, nezávislý (to znamená nezávislý na lidech, i těch nejbližších, dále nezávislý na požitcích tohoto světa, nezávislý na penězích a podobně) a žít v harmonii sám se sebou, lidmi, zvířaty, rostlinami kolem sebe i s celým vesmírem.
Hroutíte se rádi?
Toto jsou principy, které jsou víceméně základem i dalších filozoficko-náboženských systémů, které TCM formovaly: konfucianismus a buddhismus. Dá se říci, že jde o společný úhel pohledu, kterým Dálný Východ hledí na život. Pro nás, Evropany, je to v praxi často velmi těžko dosažitelné. Vždyť život nás, „civilizovaných“ bílých lidí už od kolébky ovládají vášně, zvraty, soutěživost, nadvláda rozumu nad etikou. Už od dětství se učíme ulpívat na svých rodičích, pak na partnerech, dětech. Pokud se jim něco stane, považujeme za zcela normální se naprosto zhroutit.
Normální nám připadá „milovat jako o život“, normální je pro nás stále se hnát vpřed za vylepšením kariéry. Normální je shromažďovat kolem sebe pěkné a drahé věci. Asiat (ať už pochází z Indie, Koreje, Vietnamu, Japonska či Číny) však reaguje zcela jinak. Asiaté (alespoň většina z nich – dosud! – i přes vpád „bílé“ civilizace do těchto zemí) jsou už od dětství vychováváni v tom, že smrt je cosi zcela normálního a postihne-li i předčasně někoho velmi blízkého, nezhroutí se z toho, ale v klidu popřejí zesnulému tělu i duši mír a klid a jdou si v pohodě třeba zacvičit.
Vypjaté emoce vám klid nepřinesou
Vypjaté dramatické prožívání lásky je jim rovněž cizí, neznají, co je to připoutanost k lidem, majetku či čemukoliv jinému. Vědomě v sobě už od dětství tyto emoce prostě vůbec nerozvíjejí. Zdá se vám to trochu cynické? Možná, ale věřte, že jde jen o první dojem pramenící z nepochopení a že takovýto pohled má hodně do sebe. Extrémní nálady, rozpoložení, city, jídlo, sporty… prostě všechno, co není harmonické, totiž skutečně poškozuje tělo i ducha a dříve nebo později vede ke vzniku nemocí duše či těla. Kdo to pochopí a naučí se žít harmonicky bez těchto extrémů, je nejšťastnější člověk, a ať se mu stane cokoli (smrt v rodině, rozchod, ztráta zaměstnání nebo jiné okolnosti, obecně námi považované za skutečné hrůzy), nic jej nerozhází.
Má totiž v sobě vnitřní mír, klid a souznění, a to mu nemůže vzít dokonce ani věznění, chudoba, ba ani vážná nemoc, byť by jej upoutala navždy na lůžko.
Dobrá, řekli jsme si, čeho bychom se měli v životě snažit vystříhat a čeho dosáhnout. Jak to však konkrétně uskutečnit?
Praktické uplatnění harmonizace člověka sama se sebou a s okolním světem se v Číně (stejně tak v mnoha dalších zemích Dálného Východu) děje prostřednictvím uplatňování znalostí o jinu a jangu a pěti prvcích. Tato učení jsou založena na poznatku, že každá věc (zvíře, člověk, vlastnost, látka, emoce atd.) má svůj aspekt jin a aspekt jang a zároveň reprezentuje určitý prvek z pětice základních elementů, tvořících Vesmír (Dřevo, Oheň, Země, Kov, Voda). V rovnováze musí být jin s jangem a rovněž tak zastoupení pěti prvků v té které bytosti.
V příštím článku se můžete těšit na seznámení s principy jin a jang. Pak přijde na řadu teorie pěti prvků.
