Psychologie, psychiatrie, psychoterapie - co mají společné, čím se liší?

Psyché jako duše nebo vědomí?

Všechna tři slova – psychologie, psychoterapie, psychiatrie – mají svůj slovní původ v řeckém psyché, což značí duši. Už od starověku se duší rozuměla nehmotná substance (podstata), jež byla nositelkou života a duševního dění. Dnes by se ale psyché přeložilo spíše jako duševno (psychika) nebo vědomí - jako celek našeho vnitřního prožívání nebo prostor, v němž se „to všechno“ v nás odehrává.

Psychologie jako věda o nás

Jak říká výstižný citát: „Psychologie je věda o tom, jak a proč lidé dělají to, co dělají, jak se vytváří naše zkušenost světa a proč právě tak, a ne jinak.“ Psychologie se zajímá o to, jak prožíváme sebe, druhé lidi a svět kolem.

Definice říká, že je to věda o zákonitostech, vzniku, vývoji, funkci a proměnách psychiky, která se projevuje schopností odrážet vnější a vnitřní prostředí subjektu, komunikovat se sociálním okolím a regulovat činnost zaměřenou v oblasti chování i prožívání na dosažení optimální adaptace subjektu na jeho prostředí. Psychologii také zajímá, jak lidé spolu komunikují, řeší problémy, tvoří, jednají s druhými; studuje jejich vnitřní pohnutky a emoce; to, jak dosahují úspěchů a vyrovnávají se s neúspěchy. Své poznatky se samozřejmě snaží prakticky využít v řešení otázky – jak žít efektivněji a šťastněji, jak nacházet smysl života, organizovat čas a práci, jak být duševně fit a vypořádat se s praktickými problémy života.

Kdo je to psycholog?

Ne zcela vážně řečeno je psycholog „člověk, který – když vstoupí krásná žena do místnosti – se nedívá na ni, ale na ty ostatní,“ jak říká R. Lembke. A trochu vážněji je psycholog odborník, který zkoumá vnitřní prožívání a snaží se mu porozumět. Chce odhalit jeho zákonitosti i zákonitosti lidského jednání.

Poradenská psychologie – lék na rodinné problémy

Poradenská psychologie (nebo poradenský psycholog) pomáhá lidem s praktickými otázkami jejich života (různá životní rozhodnutí, výchova dětí, manželství, volba partnera, studium a volba povolání, životní směřování, mezilidské vztahy apod.).

Klinický psycholog – pomezí mezi psychologií a psychiatrií

Klinického psychologa najdete v samostatně fungujících ambulancích nebo v nemocničních zařízeních - na oddělení psychiatrie, traumatologie, gynekologie, pediatrie, neurologie, onkologickém nebo interním oddělení. Tam všude spolupracuje s lékaři a psychiatry.

A s čím nám může klinický psycholog pomoci?

Klinická psychologie využívá poznatky psychologie přímo při diagnostice, prevenci a terapii (léčbě) psychických poruch a nemocí. Pomáhá jak při zvládaní těžkostí způsobených například neurózou, tak i při psychických problémech, které vznikly jako následek jiné primární nemoci (pocity méněcennosti při tělesném handicapu). V hojném množství využívá i medicínské poznání.

Cesta za titulem je trnitá

Stát se klinickým psychologem není lehká záležitost. Kromě absolvování pětiletého studia psychologie musí zájemce absolvovat ještě tříletou praxi v nemocničním zařízení a poté udělat závěrečnou atestační zkoušku (stejně jako u lékařů). Až její úspěšné zvládnutí opravňuje psychologa pracovat v jeho vybraném oboru, v klinické psychologii.

Psycholog x psychiatr

I když psycholog a psychiatr mohou řešit stejné duševní problémy i využívat stejné psychologické prostředky, v něčem se samozřejmě liší. Psychiatr má za sebou šestileté medicínské vzdělání v oboru všeobecné lékařství, jež završil svou specializací v oboru psychiatrie v následujících letech praxe. Na závěr ho ještě čeká nelehká atestační zkouška a z všeobecného lékaře se stává psychiatr.

Psycholog zase vystudoval pětileté studium většinou jednooborové psychologie. Oba v podstatě mohou řešit a léčit celou škálu psychologických těžkostí a psychických nemocí (od praktických životních problémů, přes lehčí neurózy až po těžší psychické nemoci - psychózy).

Psycholog řeší problém

Přijde-li například klient s neurózou k poradenskému psychologovi, ten mu může nabídnout vedení při řešení jeho osobních a životních problémů, jež mu samotná porucha - neuróza - přináší v běžném životě (napětí a problémy v práci, v partnerství, v rodině, osobní obavy a strachy apod.).

Psychiatr hledá skrytou podstatu problému

Přijde-li tento klient k psychiatrovi, ten mu svou pomoc nabídne spíše ve formě zjišťování závažnosti příznaků neurózy, navrhne vhodnou terapii a také vhodnou farmakologickou léčbu. Ta může utlumit, upravit nebo odstranit nepříjemné symptomy, které psychická porucha nebo nemoc spolu přinášejí.

Léky utiší bolest na těle i na duši

Farmakologie může být rovněž velmi užitečná při náhlých psychických problémech způsobených spíše momentálními životními těžkostmi než psychickou poruchou a nemocí (například při těžkém prožívání ztráty nebo úmrtí blízkého člověka, ztrátě zaměstnání, oznámení vážné nemoci nebo při krátkodobých depresivních pocitech, ztrátě životního smyslu). Jak psychiatr, tak i psycholog mohou při své práci s klientem používat psychoterapii.

Co je to psychoterapie?

Jak vypadá psychoterapie? O co tam jde? Je se čeho bát? Určitě ne. Při takovém psychoterapeutickém sezení sedíte oproti člověku, který je ochotný vám naslouchat, vést vás při hledání řešení vaší situace a pomoci vám vyznat se sám v sobě.

A jak probíhá?

Vše se odehrává většinou jako rozhovor. Psychoterapeut je vlastně jakýmsi průvodcem a společníkem klienta při hledání východiska z jeho neuspokojivé situace (ať už jako následku náročné životní situace, psychické poruchy nebo nemoci) a při poznávání klientova vnitřního života. Snaží se odhalit podstatu problému, poskytnout klientovi jiný pohled na situaci, nadhled, společně hledat řešení, poskytnout mu oporu.

Bez práce nejsou koláče

Ve skutečnosti ale většinu práce v průběhu celého období psychoterapie nedělá psychoterapeut. Psychoterapie totiž není zázračný lék, vyžaduje úsilí toho, kdo se jí účastní. Budete „muset“ přemýšlet, hledat v sobě, ujasňovat si věci, dělat domácí psychologické úkoly (promyslet si, co vám na nějaké situaci vadí, a co nikoli, cvičit nový způsob chování, myšlení apod.). Přinášíme vám malou ukázku ze širokého spektra psychoterapií:

K: A teď se stal ještě ten malér v práci. Sotva jsem nastoupila, už se ruší oddělení. Měla bych si hledat jiné místo, jenže když si představím, že bych se měla jít někam představovat, dělá se mi zle. Já už nejsem nejmladší, myslím, že mě nikde chtít nebudou, teď chtějí jen mladé holky.
T: Ráda byste měla dobré místo. Nerada měníte zaměstnání, že? A připadá vám, že jste v nevýhodě proti mladším ženám. Proč si to myslíte?
K: Už nejsem tak pohotová, věci mi trvají delší dobu. Zato můžu říct, že jsem pečlivá. Mě docela baví práce s čísly. Na mě si nikdo nikdy v práci nemohl stěžovat.
T: Takže si připadáte sice pomalejší, ale precizní. Vlastně máte dobrý pocit z toho, jak jste schopna svoji práci zastávat.¨

Druhy psychoterapie

Podle toho, jak psychoterapeut vede psychoterapeutická sezení, se rozlišuje několik druhů psychoterapie. Nejčastějšími u nás jsou psychoanalýza, gestalt-terapie, kognitivně-behaviorální terapie, rogersovská psychoterapie, logoterapie, racionálně-emoční terapie, systemická terapie a další.

Kdo je psychoterapeut?

Psychoterapeuti jsou většinou psychologové nebo psychiatři. Může se jím ale také stát jiný odborník, například sociální pracovník. Pro všechny ale platí stejné - musí absolvovat alespoň jeden z množství psychoterapeutických výcviků. Takový výcvik v psychoterapii probíhá od dvou do pěti let a je pro zúčastněné věcí náročnou jak finančně, tak i časově. Výcvik vedou vždy zkušení lektoři – psychoterapeuti, odborníci ve svém směru. „Studenti“ ve výcviku si projdou „vlastní“ psychoterapií, poznají sebe a naučí se, jak účinně vést psychoterapii svých budoucích klientů.

Zdroj: http://www.help24.cz/index.php?page=terapie&view=Rogersovska_psychoterapie