Relaxace má smysl - stačí deset minut denně
2.8.2006, Tereza Semotamová, článek
Cítíte se pořád unavení? Nejspíš neumíte efektivně odpočívat, a proto je na čase vybrat vhodnou relaxační techniku. Vězte, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou. Dnes vám přinášíme návod na příjemné relaxační chvilky pro každý den.
Cítíte se pořád unavení? Nejspíš neumíte efektivně odpočívat. Zabíjíte dvě mouchy jednou ranou, u televize žehlíte, pletete a ještě se hádáte s partnerem či partnerkou. Tím, že odpočinek, cizím slovem „relaxaci“, zanedbáváte, ubližujete sami sobě a časem pocítíte následky svého přepínání. Přitom stačí chvilka denně, díky které se tělo i duše uvolní, myšlenky od všeho žhavě aktuálního a naléhavé dostanou odstup a tělo bude připraveno na další přepínání, ale s tím, že mu bylo dopřáno efektivního odpočinku. Vězte, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou.
Dříve převládaly v životě člověka činnosti fyzické, nikoli psychické jako dnes. Stroj změnil svět i člověka. Většina zaměstnání dnes probíhá vsedě u počítače a mnoho lidí vykoná během dne jen pár pohybů: k autu, z auta ke stolu, na záchod a zpět, k autu, z auta, k televizi, do postele. K tomu je navíc člověk zahlcen informacemi a jeho vnímání tu masu logicky “nestíhá“. Je prokázáno, že buňky šedé kůry mozkové potřebují pravidelný efektivní odpočinek, aby byly schopné třídit nepotřebné informace od potřebných. Zodpovídají také za soustředěnost člověka, takže pokud se těmto buňkám nedostává pravidelného odpočinku, jste nekoncentrovaní a roztěkaní.
Pojďme si pomocí velmi zajímavé knihy francouzských autorů Charlyho Cungiho a Serge Limousina Relaxace v každodenním životě vysvětlit, co to takový efektivní odpočinek je, a jaká konkrétní cvičení si pod tímto pojmem představovat. Relaxace neznamená „natáhnout se a zdřímnout si“, pokud slovo „efektivní“ chápeme jako „účinný“. Autoři knihy nejdříve popisují nervový systém v souvislosti s odpočinkem, spánek a jeho fáze i roli citů v řešení problémů.
Cílem knihy není udělat ze všech flegmatiky, tedy ty, které nikdy nic nevyvede z míry (typ člověka „mouchy snězte si mě“, jenž vlastně neustále „relaxuje“). Tak to není, dobře víme, že flegmatik tak vypadá, ale v nitru v sobě nejspíš něco dusí. Rada: nic v sobě neduste! První kapitola končí definicí relaxace: „Relaxace je metoda, která podporuje fyzický a duševní klid, stejně tak udržuje optimální hladinu klidu a napětí z hlediska efektivnosti, tedy ani příliš nízkou, ani příliš vysokou v různých situacích, ve kterých se nalézáme.“ Je také poukazováno na to, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou.
Relaxace však není žádný přístroj, který na sebe napojíme, zmáčkneme ON a bude to. Druhá kapitola požaduje po čtenáři položit sám sobě otázku: „Jsem schopný relaxovat?“ „Pokud si nikdy neodpočineme nebo si neodpočineme dost, je to prostě proto, že jsme si zvykli být napjatí a zapomněli jsme, jak se uvolnit!“ Abychom se uvolnili, musíme zklidnit náš dech (pomalý, ale pravidelný), snížit svalové napětí, naslouchat svým smyslům a uvolnit myšlenky, resp. zklidněnit mysl. Pak si osvojujeme jednotlivé techniky:
Vydechněte, chvíli nedýchejte, jenom se lehce nadechněte, vzduch chvíli zadržte v plících a vydechněte. (Toto cvičení zpomaluje pulz.)
Vydechněte, nafoukněte břicho bez nadechnutí, povolte břicho a trochu vydechněte.
Poté, co zanalyzujete svůj problém:
Díky respiračním metodám se naučíte správně, pravidelně a pomalu dýchat. Pravidelnost představuje řád, protiklad chaosu. I vy, co milujete chaos, vězte, že v řádu je síla. Vnímání vlastního pravidelného dechu je krásná relaxační technika. Vycházíme-li z toho, že svaly fungují na principu napnout – uvolnit a po uvolnění pak tělo polévá příjemné teplo, je dobré toto aplikovat i při relaxaci.
Zkuste i zajímavou metodu, kterou používají řidiči kamiónu. Když stojí na odpočívadle a potřebují nabrat sílu na další cestu a překonat únavu, řeknou si: „Teď položím na 10 minut hlavu na volant, zcela vypnu, a poté budu naprosto čilý a osvěžen můžu jet dál.“) Tělo i mysl se touto malou sugescí zmobilizuje, ví, že má na odpočinek oněch deset minut, a využije je na 100 procent. Pokud jste v práci sami, zkuste někdy tuto desetiminutovku, ovšem pozor, abyste pak nevyděsili kolegy otiskem klávesnice na svém čele.
Autoři knihy Relaxace v každodenním životě předkládají i další relaxační techniky. Těšíte rádi svoje smysly? Výborně, i to je relaxace. Mezi smyslové techniky pak patří vše, co v pozitivním slova smyslu atakuje naše smysly: dívat se, poslouchat, dotýkat se, vdechovat vůni. Nabízí se třeba aromaterapie, pozorný poslech hudby, sledování filmů a další příjemnosti – fígl je v tom, věnovat těmto odpočinkovým činnostem stoprocentní soustředěnost, a ne je používat jako kulisu k další činnosti.
Myšlenková relaxace spočívá v meditaci a kontemplaci (rozjímání). Tato relaxace nám umožní uvolnit se skrze text, nad kterým přemýšlíme nejdříve v celku, později zkoumáme každý detail, jemnou nuanci. Je dobré, jedná-li se o mystičtější texty, takový recept na koblihy asi nebude mít charakter mnohovýznamovosti, která zde hraje důležitou roli. Člověk vnímá, jak text interpretuje a díky tomu se dostává sám k sobě, ke své přirozenosti, na kterou během všeho toho životního chaosu, stresu a přepínání možná pozapomněl. Kontemplaci chápejme jako soft verzi meditace. Neztrácejte se v moři definicí, důležité je dostat se k sobě, ať už jakkoli: uvolnit duši i tělo.
Mentální imaginace pak spočívá v tom, že si vyberete nějaký nepohyblivý obraz, který je vám něčím blízký. Díváte se na něj, poté zavřete oči a reprodukujete ho v mysli. Tím se dostavují příjemné pocity a myšlenky.
Součástí knihy je také kapitola, jak řešit problémy. Především je důležité vychladnout. Když něco řešíte na sílu, napětí z vás tryská, pak z vás nejenom všichni mají strach, ale v druhém plánu možná i legraci, a to není žádoucí. Nejdříve vychladněte. Uvědomte si, co a kde je vlastně „špička ledovce“, na ni vylezte a otloukejte ji, dokud nebude tak špičatá. Někdy je dobré vzdálit se z místa činu, opustit místnost, jít ven na vzduch. Tělo i duše získá odstup, nadechnete se a zjistíte, že všechno není tak černé.
Časté přepínání vlastních možností a schopností vede k mnoha psychickým i fyzickým problémům. Čím více se přepínáme, tím méně jsme výkonní. Problémy s časem řešíme „na sílu“. Něco musíme nutně dodělat, „jinak se zboří svět“. Přitom by stačila hodina efektivního odpočinku a to, bez čeho by se „zbořil svět“, bychom zvládli mnohem rychleji a možná i lépe.
Nutno dodat, že není radno brát relaxaci jako nějakou občasnou „zábavu“. Mnohé techniky, v knize popisované, vyžadují čas a trénink. To, že se v nich postupně budete zlepšovat, vás jistě povzbudí. Vaše tělo se uvolní a myšlenky přestanou zmateně poletovat všude možně. Znovu opakuji: tím, že budete klidnější, budete více sami sebou. Žádní rozzuření lvi v kleci…
Použitá literatura: Relaxace v každodenním životě, Charly Cungi, Serge Limousin, Praha Portál 2005
Dříve převládaly v životě člověka činnosti fyzické, nikoli psychické jako dnes. Stroj změnil svět i člověka. Většina zaměstnání dnes probíhá vsedě u počítače a mnoho lidí vykoná během dne jen pár pohybů: k autu, z auta ke stolu, na záchod a zpět, k autu, z auta, k televizi, do postele. K tomu je navíc člověk zahlcen informacemi a jeho vnímání tu masu logicky “nestíhá“. Je prokázáno, že buňky šedé kůry mozkové potřebují pravidelný efektivní odpočinek, aby byly schopné třídit nepotřebné informace od potřebných. Zodpovídají také za soustředěnost člověka, takže pokud se těmto buňkám nedostává pravidelného odpočinku, jste nekoncentrovaní a roztěkaní.
Čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou
Pojďme si pomocí velmi zajímavé knihy francouzských autorů Charlyho Cungiho a Serge Limousina Relaxace v každodenním životě vysvětlit, co to takový efektivní odpočinek je, a jaká konkrétní cvičení si pod tímto pojmem představovat. Relaxace neznamená „natáhnout se a zdřímnout si“, pokud slovo „efektivní“ chápeme jako „účinný“. Autoři knihy nejdříve popisují nervový systém v souvislosti s odpočinkem, spánek a jeho fáze i roli citů v řešení problémů.
Cílem knihy není udělat ze všech flegmatiky, tedy ty, které nikdy nic nevyvede z míry (typ člověka „mouchy snězte si mě“, jenž vlastně neustále „relaxuje“). Tak to není, dobře víme, že flegmatik tak vypadá, ale v nitru v sobě nejspíš něco dusí. Rada: nic v sobě neduste! První kapitola končí definicí relaxace: „Relaxace je metoda, která podporuje fyzický a duševní klid, stejně tak udržuje optimální hladinu klidu a napětí z hlediska efektivnosti, tedy ani příliš nízkou, ani příliš vysokou v různých situacích, ve kterých se nalézáme.“ Je také poukazováno na to, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou.
„Jsem schopný relaxovat?“
Relaxace však není žádný přístroj, který na sebe napojíme, zmáčkneme ON a bude to. Druhá kapitola požaduje po čtenáři položit sám sobě otázku: „Jsem schopný relaxovat?“ „Pokud si nikdy neodpočineme nebo si neodpočineme dost, je to prostě proto, že jsme si zvykli být napjatí a zapomněli jsme, jak se uvolnit!“ Abychom se uvolnili, musíme zklidnit náš dech (pomalý, ale pravidelný), snížit svalové napětí, naslouchat svým smyslům a uvolnit myšlenky, resp. zklidněnit mysl. Pak si osvojujeme jednotlivé techniky:
Jednoduché cviky pro stresované:
Vydechněte, chvíli nedýchejte, jenom se lehce nadechněte, vzduch chvíli zadržte v plících a vydechněte. (Toto cvičení zpomaluje pulz.)
Vydechněte, nafoukněte břicho bez nadechnutí, povolte břicho a trochu vydechněte.
Poté, co zanalyzujete svůj problém:
- Zjistíte, co vás brzdí v relaxaci, a proč se nedokážete uvolnit
- Je na čase vybrat vhodnou relaxační techniku
- Ať už zvolíte respirační metody, metody svalového uvolnění, metody soustředění na smyslové vjemy nebo metody myšlenkové relaxace, cílem zůstává jediné: odpoutat svoji pozornost od sebe samého, od svých problémů, které „ještě nikdy nikdo neměl“ a zdají se být „neřešitelné“.
- Toho člověk dosáhne tím, že se uvolní.
- Tyto problémy rázem odplují neznámo kam (v tu chvíli je jedno kam!) a mysl věnuje svoji pozornost něčemu jinému, podnětům zvenčí.
- Je na každém člověku, jaký prostředek k tomu zvolí, ať už dýchání, svaly, smysly nebo mysl.
Díky respiračním metodám se naučíte správně, pravidelně a pomalu dýchat. Pravidelnost představuje řád, protiklad chaosu. I vy, co milujete chaos, vězte, že v řádu je síla. Vnímání vlastního pravidelného dechu je krásná relaxační technika. Vycházíme-li z toho, že svaly fungují na principu napnout – uvolnit a po uvolnění pak tělo polévá příjemné teplo, je dobré toto aplikovat i při relaxaci.
Relaxační desetiminutovka
Zkuste i zajímavou metodu, kterou používají řidiči kamiónu. Když stojí na odpočívadle a potřebují nabrat sílu na další cestu a překonat únavu, řeknou si: „Teď položím na 10 minut hlavu na volant, zcela vypnu, a poté budu naprosto čilý a osvěžen můžu jet dál.“) Tělo i mysl se touto malou sugescí zmobilizuje, ví, že má na odpočinek oněch deset minut, a využije je na 100 procent. Pokud jste v práci sami, zkuste někdy tuto desetiminutovku, ovšem pozor, abyste pak nevyděsili kolegy otiskem klávesnice na svém čele.
Relaxujte všemi smysly
Autoři knihy Relaxace v každodenním životě předkládají i další relaxační techniky. Těšíte rádi svoje smysly? Výborně, i to je relaxace. Mezi smyslové techniky pak patří vše, co v pozitivním slova smyslu atakuje naše smysly: dívat se, poslouchat, dotýkat se, vdechovat vůni. Nabízí se třeba aromaterapie, pozorný poslech hudby, sledování filmů a další příjemnosti – fígl je v tom, věnovat těmto odpočinkovým činnostem stoprocentní soustředěnost, a ne je používat jako kulisu k další činnosti.
Potkejte sami sebe – relaxace pro ty, co rádi čtou
Myšlenková relaxace spočívá v meditaci a kontemplaci (rozjímání). Tato relaxace nám umožní uvolnit se skrze text, nad kterým přemýšlíme nejdříve v celku, později zkoumáme každý detail, jemnou nuanci. Je dobré, jedná-li se o mystičtější texty, takový recept na koblihy asi nebude mít charakter mnohovýznamovosti, která zde hraje důležitou roli. Člověk vnímá, jak text interpretuje a díky tomu se dostává sám k sobě, ke své přirozenosti, na kterou během všeho toho životního chaosu, stresu a přepínání možná pozapomněl. Kontemplaci chápejme jako soft verzi meditace. Neztrácejte se v moři definicí, důležité je dostat se k sobě, ať už jakkoli: uvolnit duši i tělo.
Mentální imaginace pak spočívá v tom, že si vyberete nějaký nepohyblivý obraz, který je vám něčím blízký. Díváte se na něj, poté zavřete oči a reprodukujete ho v mysli. Tím se dostavují příjemné pocity a myšlenky.
Chladná hlava, základ úspěchu
Součástí knihy je také kapitola, jak řešit problémy. Především je důležité vychladnout. Když něco řešíte na sílu, napětí z vás tryská, pak z vás nejenom všichni mají strach, ale v druhém plánu možná i legraci, a to není žádoucí. Nejdříve vychladněte. Uvědomte si, co a kde je vlastně „špička ledovce“, na ni vylezte a otloukejte ji, dokud nebude tak špičatá. Někdy je dobré vzdálit se z místa činu, opustit místnost, jít ven na vzduch. Tělo i duše získá odstup, nadechnete se a zjistíte, že všechno není tak černé.
Časté přepínání vlastních možností a schopností vede k mnoha psychickým i fyzickým problémům. Čím více se přepínáme, tím méně jsme výkonní. Problémy s časem řešíme „na sílu“. Něco musíme nutně dodělat, „jinak se zboří svět“. Přitom by stačila hodina efektivního odpočinku a to, bez čeho by se „zbořil svět“, bychom zvládli mnohem rychleji a možná i lépe.
Nutno dodat, že není radno brát relaxaci jako nějakou občasnou „zábavu“. Mnohé techniky, v knize popisované, vyžadují čas a trénink. To, že se v nich postupně budete zlepšovat, vás jistě povzbudí. Vaše tělo se uvolní a myšlenky přestanou zmateně poletovat všude možně. Znovu opakuji: tím, že budete klidnější, budete více sami sebou. Žádní rozzuření lvi v kleci…
Použitá literatura: Relaxace v každodenním životě, Charly Cungi, Serge Limousin, Praha Portál 2005
