Rituální rozloučení s pracovní dobou

Nemíchejte volný čas s prací

Jak se s touto skutečností lze důstojně a příjemně vyrovnat? Řešením může být jasné oddělení pracovní doby a volna: Ideálem je odcházet z práce s čistým stolem, opakem tohoto často nedostižitelného cíle je vybíhat z kanceláře z notebookem v odpaží, sice na minutu s koncem pracovní doby, ale s pocitem nevyřízených záležitostí, mumlaje seznam věcí, které jsem odložil na zítra, ujišťujíc sám sebe větou, že „na to sednu v klidu, doma, večer“.
V tomto momentu se dobrovolně vzdáváme definitivního ukončení pracovní části dne - i když si pak třeba jdeme posedět se známými na kávu, v hlavě si stále uchováváme nevyřešené pracovní záležitosti, třebaže se k práci večer vůbec neodhodláme. O pocitu čisté hlavy si lze nechat pouze zdát, nemluvě o tom, že pracovních povinností bude zítra více, a to je pocit, se kterým se - nepatříme-li mezi dosti otrlé jedince - špatně usíná...

Práce nade vše

Člověk se často dostává do maximálního pracovního zápřahu, jenž ho nutí každou minutu využít účelně - v obchodě zvolit co nejkratší frontu k pokladně, čekání využít k řešení služebních telefonátů, úkolování kolegů a podobně. Den má pak jediný rozměr - pracovní - a to je málo. I když je někdy obtížné udělat si přes den čas sám na sebe, je důležité třeba jen na chvilku „vypnout“, třeba tím, že se naobědváte v parku a potěšíte se pohledem na zlátnoucí listí javorů anebo psa, jenž kouzelným způsobem ignoruje pokyny svého pána...

Rituál na sklonku pracovní doby

Pokud často neumíte dát jasné sbohem pracovní době, vyzkoušejte jednoduché rituály signalizující začátek volna podobným principem, jakým kupříkladu vítáme jaro - nejdříve „vyneseme“ zimu (ze vsi), abychom si jara užívali opravdu naplno.

Utržení listu z kalendáře, vypínání počítače, v němž je vše připraveno na další den, nebo dokonce nějaký vypínač na pracovním stole, který před odchodem nastavíte na "vypnuto" a vaše pracovní aktivita je ukončena - to vše jsou symbolické rituály. Aby však jejich kouzlo působilo, tak tuto pomyslnou „výhybku“ musíme přehodit také v mozku.

„Někdo to má tak, že moment, kdy umístí klíč do zámku ve dveřích bytu, je signálem nechat starosti za dveřmi, nepouštět je do svého soukromí. Někdo končí s prací v momentu, kdy přepne služební telefon na tichý profil a jinému stačí opustit pracovní místo. Ale protože spousta lidí pracuje doma, na počítači, radím i zde pracovní místo oddělit, nechodit tam poté, co přestanu pracovat, a to je často těžké. Takže třeba i radím přikrýt počítač, nebo ho dát za paravan... Někdo nemusí použít nic z těchto technik nebo rituálů, protože dokáže pracovní a soukromou sféru oddělit jen v hlavě. Otočí knoflíkem, vypne na „off“ a je to - teď vypínám knoflík, nenechám se rušit a nechci být rušen.“ Dodává k problematice rituálů psychoterapeutka a psychiatričkaTaťjana Horká, podle které však stavu oproštění se od práce často nepřispívá ani situace v domácnosti.
Partneři mají tendenci ptát se „Co bylo dnes v práci?“, a ten druhý o tom často nechce ani slyšet, ani mluvit. Ne proto, že by své problémy nechtěl sdílet, prostě už je nechce znovu prožívat mimo zaměstnání, neboť v momentu, kdy o problému mluví, tak se zákonitě musí vrátit do nepříjemné situace. Čím víc o starostech mluví a zaplňuje jimi soukromý prostor, tím víc bude zatěžovat i další členy domácnosti. „Bavit se celé odpoledne o práci nepomůže vyřešit pracovní problémy. Pouze je přenášíme na druhé lidi. Sice jsme se ´vykecali´, ale ti druzí si je pak nesou dál. Není špatné vymluvit se z problému, protože i to pomáhá. Ale je rozumné se rozhodnout - ano, teď chci řešit nějaký problém, chci o něm mluvit, věnujeme mu třeba tři čtvrtě hodiny, ale pak už vypnu“, shrnuje MUDr. Horká.

Cestou z práce do odpočinku

Po zdařilém opuštění práce - ať už máme kancelář mimo domov nebo ve vlastním obyváku - bychom měli bezbolestně přejít do etapy volna. Tato „mezifáze“ nemusí být dlouhá, stačí třeba jen doba, za kterou si v klidu uvaříte a vypijete čaj nebo kávu. Nebo zajdete na (jedno) pivo. Popovídáte si v klidu s partnerem či přáteli, pár minut, ale opravdu jen pár:-) věnujte klasické konverzaci na téma „co bylo dnes v práci“, a tím se s pracovním dnem vyrovnáte a rozloučíte. Když zrovna nemáte nikoho po ruce, eventuelně chcete být sami, zkuste si pustit film nebo díl oblíbeného seriálu, přečíst si krátkou povídku. Zanesou vaše myšlenky jinam, dovolí prožívat cizí příběhy, a tak se alespoň na chvíli oprostit od těch vlastních... Po této proceduře byste měli být v ideálním stavu, abyste si užívali volna podle sebe. Pokud zrovna nezvedáte firemní telefon:-).

Foto: Rudolf Kotulán
Zdroj obrázku: http://www.inspiration2go.com/demo/2/out/dad_inspirational_story.html