Romantika pro dva: naučte se pochválit

Pomalu začínáme vidět svého partnera realisticky a jeho negativní stránky nás začnou rozčilovat. Když po sobě neuklidí po jídle nádobí a my jsme zvyklí hned vše umýt, můžeme začít druhého kritizovat, že se nechová, jak by měl. Postupem času nás může chování našeho protějšku čím dál víc dráždit a můžeme podléhat tendenci kritizovat jej za vše, co dělá špatně (nebo jinak než máme ve zvyku my). V takovém případě je nasnadě využít pravidlo, které doporučuje německý poradce a výcvikový terapeut v transakční analýze, Hans Jellouschek: Zdůrazňovat klady ve svém vztahu.

Hans Jellouschek radí partnerům trénovat zaměřování pozornosti na kladné stránky. Záporné stránky se totiž spontánně vynořují a my máme tendenci druhému něco vyčítat. Proto je zapotřebí rovnováhy a pozitiva vyzdvihovat. Podle Jellouscha si realitu vztahu tvoříme z velké části sami. Proto pokud přijmeme pravidlo, že budeme druhého oceňovat, můžeme vztah rozvíjet a oživovat.

Klady svému partnerovi můžeme sdělovat zejména ve čtyřech oblastech:

Co se týče chování, pomohou například formulky typu: „To se ti včera povedlo, jak jsi uvařil tu skvělou večeři!“ nebo „Jsi úžasná, že se tak staráš o našeho syna!“ Většina lidí však opomíjí vyjádřit svůj dík druhému, neboť jim to přijde zbytečné. Máme v sobě zakořeněno, že máme druhého spíše napomínat za něco, co neudělal (či udělal špatně), a o kladných stránkách se příliš nevyjadřovat. Jenže právě tím trpí náš vztah. Pokud již vyjádříme ocenění, záleží ještě na reakci druhé strany, jak jej přijme. Dotyčný totiž může reagovat odmítnutím, například větou: „Ale jdi, to přeci nic nebylo…“. Tímto však devalvuje svůj čin a odmítá přijmout poklonu za něco, co vykonal. Proto pro pozitivní zaměření vztahu je důležité správně reagovat a neodmítat nabízené vyjádření díků.

Když oceňujeme vlastnosti druhého, může se dotyčný cítit chválen za něco, co nezpůsobil (a tak si pochvalu ani nezaslouží). Avšak vyzdvihnutí pozitivních vlastností člověka je ohlasem na ty vlastnosti, které jsou podstatou celé naší osobnosti. Tímto druhý vlastně vyjadřuje radost z toho, že jsme na světě a že můžeme být po jeho boku. Ve skutečnosti je to oslava naší existence, našeho stvoření, které je jedinečné. Takovou „pozitivní rezonanci“ potřebujeme podle Jellouscha už jako kojenci, kde se nám ji ze strany rodičů většinou spontánně dostává, avšak naše potřeba cítit tuto lásku nehyne ani v naší dospělosti, kde partner na sebe většinou bere roli naší nejbližší osoby, tedy osoby, která nás hodnotí. Při vyjádření tohoto typu ocenění pomohou formulky: „Ty máš tak hezké oči!“ nebo „Krásně se směješ!“ Člověk, který ocenění přijímá, cítí, že se druhému líbí a vytváří si k němu kladný vztah.

Někteří lidé stále vytahují staré křivdy, upozorňují na chyby, kterých se druhý dopustil v minulosti. Podle Jellouscha však máme vyzdvihovat spíše kladné události, které se v minulosti odehrály. Důležitá jsou proto různá výročí, narozeniny, přelom roku a podobně. Formulky, které lze využít, jsou: „Vzpomínáš, jak jsme si tenkrát udělali hezký výlet…?“ nebo „O vánocích si mě překvapil tím…“. Pro obnovu vztahu je důležité spolu prožívat důležité události a připomínat si to pěkné, co se tehdy odehrálo. Můžeme tak rozvíjet náš vztah vzpomínkami na úžasné zážitky, které jsme spolu prožívali.

Kromě slovního vyjadřování ocenění je zapotřebí rozvíjet i neverbální stránku vyjádření lásky. Velký význam proto mají různá gesta, pohledy či dotyky. Pohlazení druhého či krátký úsměv může druhému dodat pocit, že jej máme rádi a že nám na něm záleží. Ačkoli plno těchto neverbálních projevů přichází spontánně, někteří lidé (zejména muži) mají problém vyjadřovat své pocity touto cestou. Drží si spíše odstup a takovéto vyjádření lásky jim přijde zbytečné. Pokud má však někdo problém touto cestou vyjadřovat své pocity k druhému, lze se tomu učit.

Někomu může přijít úmyslné vyjadřování pochval a ocenění druhému strojené či naučené. Avšak zde se nejedná o nějakou chválu, kterou si druhý nezaslouží. Jde spíše o naši všímavost. Pokud druhého skutečně milujeme a máme zájem náš vztah rozvíjet, je vyjádření pozitivního ocenění vyjádření poklony jeho chování či jednání, které je skutečně správné a obdivuhodné. Člověk již zapomněl, že ten druhý je jedinečný a že na něm lze objevovat stále nové a krásné stránky jeho osobnosti.

Americký odborník na partnerské vztahy John Gottman zkoumal negativní a pozitivní podněty ve vztazích dvou lidí. Přešel s teorií, že poměr pozitivních a negativních impulzů musí být nejméně v poměru 5:1, čili 5 pozitivních impulzů dokonale neutralizuje účinek 1 impulzu negativního. Toto číslo lze samozřejmě brát spíše jako potvrzení faktu, že pozitivní ocenění musí výrazně převážit nad negativní kritikou. Když druhého výrazně chválíme, je potom pravděpodobnější, že případná kritika nenaruší naše soužití.

Kritika může být samozřejmě oprávněná či neoprávněná. Pozitivní vyjadřování ocenění neznamená, že bychom se kritiky měli za každou cenu vzdát. Málo z nás však dokáže kritiku akceptovat, a pokud jenom kritizujeme, vyvoláváme v druhém obranné reakce. Čili nevede to ke změně, ale spíše k zatvrzení. Jestliže se naučíme druhému vyjadřovat chválu, je pravděpodobnější, že náš partner spíše přijme kritiku, než když jej dostatečně nepodporujeme.

Problémy s vyzdvihováním kladných stránek druhého mají více muži než ženy. Souvisí to podle Jellouscha s rozdílností v jejich používání jazyka. Ženy totiž při rozmluvě s partnerem potřebují ujištění, že jejich vztah je trvalý. Muži naproti tomu preferují spíše výměnu informací. Pro muže mají milostná slůvka či komplimenty nízkou informační hodnotu, a proto se jim může zdát nepotřebné podobná slova vyjadřovat. Pro ně se rozumí samo sebou, že svoji partnerku milují, a nemusí to vyjadřovat ještě slovy. Proto je podle Jellouscha důležité, aby se muži naučili, že slova mohou být i prostředkem, jak vyjadřovat pocity či nálady a udržovat vztah živý. Ženy mají oproti tomu někdy problém rozeznat, co svým chování jejich partner vyjadřuje. Nemusí totiž jít vždycky o slova. Muži dávají často přednost jednání nebo činům. Pracují či vytváří něco, aby zaopatřili svoji rodinu, aby vyjádřili svoji lásku a náklonnost. Ženy by proto měly být citlivé a oceňovat tyto projevy jako výraz uznání, že se muži angažují pro rozvoj a udržení jejich vztahu.

Vyjadřovat ocenění svému partnerovi by mělo být samozřejmostí. Je to však problém nejednoho páru, a tak je nutné se tomuto kroku učit stejně jako i jiným věcem. Je to možná důsledkem i toho, že nás nikdo (doma i ve škole) neučil, jak s druhým partnerem vycházet. Ačkoli máme plno nadbytečných znalostí, nikdo nám neukázal, jak se k druhému chovat, a jak rozvíjet vztah se svým partnerem. Proto automaticky vyjadřujeme kritiku spíše než obdiv, zaměřujeme svoji pozornost na záporné okamžiky a přehlížíme to dobré, co nám soužití s partnerem přináší. Je však na nás, jak se budeme ke svému partnerovi chovat a zdali ho třeba ještě dnes pochválíme za to, že nám uvařil, přinesl květinu, nebo s námi na výročí strávil příjemný večer.

Pokud nejste zrovna chválící typ a raději za sebe necháváte mluvit své činy, můžete svého partnera pochválit například zajímavým výletem nebo romantickým pobytem v lázních.

Zdroj: Jellouschek, H.: Desatero trvalé lásky

Titulní foto: dreamstime.com