Rozhovor: Aura - žít v harmonii znamená mít všechno

S jakými problémy za Vámi chodí lidé nejčastěji?
Úplně nejčastěji to jsou partnerské vztahy, na druhém místě zdravotní problémy a pak problémy obchodní – který byt z několika možností by bylo nejlepší koupit nebo jestli uzavřít obchod raději v Paříži nebo v Londýně.

Jakým způsobem s člověkem, který za vámi přijde, pracujete?
Někdo si chce koupit třeba ten byt. Rozhoduje se mezi čtyřmi objekty, ale neví, který. Řeknu mu, aby si na tu situaci myslel a pak se podívám, jaká je v ní energie a barvy a podle toho ho vybíráme. Já mu otevřu jiný úhel pohledu a on pak dohlédne dál. Je větší pravděpodobnost, že se nespálí.

A jak lze pomoci se vztahy?
Lze se zaměřit buď přímo na situace, nebo na konkrétní partnery. Přijde například dívka, která má dva hochy a oba se jí dvoří. Probereme spolu, co k ní vyzařují, jestli dotyčného chlapce zajímá jenom její povrch nebo mu jde o hlubší vztah – jak to s ní který myslí a jak by se to mohlo dál vyvíjet. Bohužel to ale často bývá tak, že ona chce raději toho, kdo to s ní myslí hůř. Kvalitnější vztah by přitom mohla mít s tím druhým. Jako kdybychom se měli nebo museli spálit, jakoby to tak osud chtěl. Ale díky těmto zkušenostem, díky prožité bolesti, úžasně rosteme.

Jak byste čtenářům co nejpřesněji přiblížila, co to ta aura vlastně je?
Je to naše energie. Všechno, nejen člověk, naprosto všechno, co máme kolem sebe, vyzařuje nějakou energii. I zvířátka mají auru i stromy, všechno vyzařuje. Dá se třeba poznat, že nějaký pejsek není v pořádku, že je zlý a že by mohl i ublížit.
V auře se odráží všechno. Objeví se tam, co si momentálně myslíme, jestli jsme nazlobení, atd. Když je člověk v klidu nebo spí, tak vyzařuje svou podstatu. Během dne však na nás působí spousta vlivů. Když se budete dívat na nějaký horor, tak se vaše aura nějakým způsobem změní. Vyjdete z kina a budete plný strachu a bolesti. Budete vyzařovat jinak, než když půjdete z filmu, který byl zamilovaný. Naše myšlenky, čím se zaměstnáváme, to vše se v auře odráží.

Projevuje se v auře nějak únava?
Když je člověk běžně unavený, tak nijak dramaticky. Vidím, že je člověk unavený, ale aura se až tak nezmění. Včera za mnou přijel pán, sedl si a já musela jít a rozbalit čokoládu, protože jsem se nemohla dívat jak byl opravdu unavený. Říkala jsem, musíte to tady sníst, nebo se to na mě přenese (smích). To je taková ta běžná únava.

Ale únava, která je dlouhodobá, vypadá trošku jinak. Kdyby byl člověk opravdu unavený, přecházel jednu chřipku za druhou a měl oslabené orgány, tak pak už je to znát. Člověk si s tím neví rady, aura vypadá jakoby zastřeně, došeda. Musíme si tyto stavy vědomou formou hlídat, protože vědomě můžeme hrozně moc dokázat.

A co třeba drogy? Ovlivní jejich konzumace auru?
Ano. Drogy jsou vlastně nezvládnuté emoce. Je to pak moc složité, protože v auře po nich zůstává dlouhodobě stopa, a to i po alkoholu.

Jak mohou lidé vědomě sami zvládnout stres? Co byste jim mohla doporučit?
Na to je nejlepší si říct: „Já tady sice jsem za sebe, ale beze mě se to taky obejde, protože já tady za hodinu nebo za i za tři minuty nemusím být.“ Já sama si říkám: „Ujede mi autobus, ale nic se neděje, protože on mi ujet má.“ Ale nesmí to člověk zase brát tak, že se nebude ničím vzrušovat a že ho nebude zajímat, jestli přijde nebo nepřijde do práce. Musí tu být odpovědnost, ale když si někdo myslí, že on to udělá nejlépe a že bez něj se nic nebude dít, tak to tak vůbec není.
Všechny stresy jsou opravdu zbytečné, protože se třeba někam honíte a pak stojíte zbytečně frontu někde v autě, protože je tam havárie. Já jsem dnes například spěchala s dětmi k zubaři, přišli jsme tam a paní zubařka byla asi hodinu na svačině. Tak jsem si říkala „Aha, tak to je teda fajn.“

Co může, kromě tohoto postoje, dále pomoci k větší vitalitě a čistšímu vyzařování aury?
Důležité je očišťování těla, mysli i duše.. Očišťovat je potřeba minimálně 1 x denně.

Jak se to v praxi dělá?
Mentální formou tak, že o to požádáme. Já se při tom sprchuji ledovou vodou. Také je potřeba srovnat si čakry v těle, například pomocí cvičení Pěti Tibeťanů, při kterém se roztočí čakry, usadí a upevní. Tím, že jsme v kontaktu s dalšími lidmi, tak se navzájem propojujeme. Když jdete do divadla, do kina, jste v metru, v autobuse, tak se aury nasávají a propojují, ať chceme nebo nechceme. Očišťování je nutné, je potřeba to z nás všechno spláchnout.

Každá očista, pokud je duševního rázu, tak bolí. Protože člověk zapře sám sebe, a to se málokomu chce. Dnes je společnost vedena stylem „Já to chci“. Ať má každý, co chce, ale z tohoto přesvědčení pak pramení právě ty stresy. Člověk chce dosáhnou něčeho, čeho dosáhnout třeba i lze, ale složitě a není to třeba až tak důležité. Ale když budeme v harmonii, tak budeme mít všechno. Protože si budeme říkat, že spoustu věcí nepotřebujeme, zjistíme, že vlastně všechno k životu máme.

Co říkáte různému focení aury, přístrojům jako například auravideo, atd.?
Focení mi nic neříká, protože já se můžu mentálně napojovat na různé pruhy a různé barvy. Celkově vidím auru spíš jako vyhodnocení počítačem. Jsou to všechno odlišné přístupy. Každý z nás má právo mít jiný pohled. Ze všeho je třeba si vzít to, co vyhovuje nám.

Co říkáte aurické typologii popsané v knize „Barvy života“?
Měla jsem tu knížku v rukou. V tom testu je potřeba odpovídat na nějaké otázky. Nemyslím si, že by to bylo až tak. I když jsem to zkoušela s některými lidmi, tak jsem je viděla jinak, než to vyšlo v té knize. Ale je možné, že když by to dělal někdo jiný, vyšlo by to možná stejně. A kdybyste podle té knihy hodnotil vy mě, tak by vám vyšlo zřejmě zase něco jiného.

Z jakých knih a informačních zdrojů vlastně čerpáte?
Knihy jsou spíš okrajovou záležitostí. Já nemůžu říct, že bych se vidět auru musela učit, mně to samo přišlo. Jediná kniha, ke které se pořád vracím a ze které čerpám, je Bible. Když nevím otázku nebo nevím odpověď, tak hledám v Bibli.

A jak se to stalo, že jste auru začala vidět? To jste se jednou ráno probudila a „bylo to“?
Ne, já to viděla pořád, ale nepracovala jsem s tím. Například má šestiletá Bětuška dnes řekne: „Maminko nekřič, jsi červená,“ tak já vím, že to vidí, a že to tyhle děti vnímají, podobně jako jsem to vnímala odjakživa i já, jen jsem to neuměla pojmenovat. Ale bohužel se to v určitém věku ztrácí. Školství nás dost ničí, hodně dětí tam o tyto schopnosti přichází.

Nastane jednou doba, kdy budou auru vidět všichni lidé?
To bude ještě hodně dlouho trvat a my se toho nedočkáme. Ale bude to. Přestanou existovat počítače a elektrotechnika, která nás ničí. My se můžeme jeden na druhého napojovat, my všechny ty schopnosti máme. Ale my si raději zvedneme telefon. A když něco nepoužíváme, tak to zakrní. Proto já nemám ani televizi, ani rádio. Počítač mají jen děti, aby si na něm mohly psát úkoly, já s ním moc nepracuji. Nechci, abychom zakrňovali, ale abychom rostli.
Jak moc může člověka změnit, když najednou kolem sebe ty barvy vidí?
To ho velice změní. Podívá se kolem sebe a vidí v autobuse kolem sebe černého, hnědého, vínového člověka, mraky lidí – každého z jinou barvou… Ale také přijde na to, že v každém je láska. V každém je světýlko, sluníčko, ale toto malé zrníčko tmavé barvy nepustí ven…

Změní vás to šíleně. Najednou jdete a zjistíte, že víte, co si lidi myslí; že je hrůza, jak přemýšlí a radši se pak stáhnete do sebe. Já to běžně ani nepoužívám. Naopak někdy si říkám, proč jsem se nekoukla, když jsem byla třeba v pojišťovně nebo něco důležitého dělala. Měla jsem se podívat a bylo by to raz dva (smích).

Jak na tom člověk může pracovat, aby auru viděl?
Mně to přišlo samo. Jestli je to možné naučit, to opravdu nevím. Snažím se nikoho neovlivňovat, jenom říkat, co vidím.

Jak nás a naši auru ovlivňují vztahy a druzí lidé?
Tím. že se propojíme. Když půjdete do hospody, kde se kouří, budete smrdět kouřem. Když se propojíte aurou s nějakým člověkem, který nemá až tak dobré myšlenky, tak to na vás ulpí. Ne že by vám to změnilo vaše myšlenky, ale budete mít třeba podvědomě nějaký strach. Když to spláchnete, tak to bude v pořádku.
Když budete v harmonii, v lásce; tak budete spokojený, budete budovat. Když budete ve stresu, tak o cokoliv se budete snažit, se vám nebude dařit. Nebudete mít možnost rozdávat ostatním. Když budete mít starost sám se sebou, tak jak můžete rozdávat těm ostatním? To nejde. Když chcete druhé obohatit, tak musíte být hlavně v pořádku vy sám. Příklad, vezměte si maminku, která je hektická a nervózní. Její dítě pak běhá a je též neklidné. Kdyby byla ona sama v rovnováze, i její dítě by se chovalo jinak.

Výchově dětí bychom asi měli přisuzovat větší význam…
Když vychováváme dítě, tak bychom se ho měli snažit vést v lásce. Ale v naprosté: „Nevadí, že jsi dostal pětku, podíváme se na to spolu, určitě to dohoníš“. Měli bychom s ním jednat s láskou, aby tam nebyl strach. Protože jakmile se strachem jednou zaneseme, tak pak je to, jako kdyby se tato vrstva s námi táhla celý život. Dušička je křehounká, nejen z dětství, ale i z minulých životů, si s sebou neseme zátěž. Kolikrát to jsou prohřešky, které se táhnou i z pátého kolena. I toto lze v auře vidět.

Na závěr: Jaký je podle vás smysl našeho života?
Smysl života? Láska.

A ještě trochu osobně: Největší lekce, kterou vám život přinesl…
To je sám život, ale je potřeba jej pochopit v lásce. I to, co jsem prožila škaredého, je potřeba zdůvodnit si láskou, projít to, protkat to láskou. Říct si: „Stalo se to a já to musím protkat láskou, aby mě to obohatilo.“

Láska je to nejkrásnější, co nás může potkat, ale nemyslím lásku lidskou. Ze všeho nejkrásnější je láska Stvořitele, my si ji neumíme ani představit. Ale když se jí otevřeme, tak na nás začne padat jako zlatý déšť, a pak nás ani lidská láska nebude trápit. Když má někdo problém ve vztahu a odevzdá to, když to odevzdá té lásce boží, tak to jde samo.

Díky, to jsou krásná slova…