Rozvoj partnerského vztahu

Prvotní zamilovanost

Když se potkají dva lidé a zakoukají se do sebe, často se do sebe zamilují. Zamilovanost je však nutno odlišit od pojmu láska, který značí úplně něco jiného. Tyto dva pojmy se často zaměňují, a pak dochází k velkým omylům. Zamilovanost je pocit, kdy se jeden bez druhého nemůže obejít, touží po něm tolik, že je schopný tolerovat a nepřipouštět si negativní vlastnosti partnera.

Zamilovanost působí změny v mozkové struktuře člověka

Při zamilovanosti dochází ke změnám v mozkové struktuře člověka, kdy si oba partneři (popřípadě pouze jeden, pokud je zamilovanost neopětovaná), druhého idealizují, zbožšťují a připisují mu schopnosti, které nemá. Zamilovanost je iracionální, protože popírá rozumové myšlení, které je utlumeno silou emocí.

Zamilovanost slouží k udržení vztahu

Významný americký psychiatr Scott Peck tvrdí, že zamilovanost je funkce čistě sloužící k zachování rodu. S tím se dá souhlasit, protože pokud se člověk zamiluje, touží se vydat druhému ve všem a často dochází i ke sňatku a založení rodiny. Kromě toho si myslím, že zamilovanost slouží i k zachování samotného vztahu, neboť vydat se druhému v takové blízkosti vyžaduje velkou odvahu a bez zamilovanosti by zřejmě většina z nás nedokázala takový blízký vztah navázat. Zamilovanost tak částečně překoná i mnohé naše nejistoty a obavy z takového blízkého sepětí s druhým člověkem.

Při zamilování se bouří naše city

Zřejmě většina partnerských vztahů prochází na svém počátku zamilovaností a je to období plné vášní, výbušných emocí a krásných zážitků. Zamilovanost totiž podle amerického psychoterapeuta Yorama Yovella působí změny v mozkové činnosti podobné některým drogám. Období zamilovanosti trvá různě dlouho, ale udává se zhruba doba až dvou, nejdéle tří let. Po takové době dochází k nutnému vystřízlivění, které vede často k deziluzi a nezřídkakdy i k rozpadu vztahu. Nicméně pro některé páry přichází období víceméně normální, stabilní, kdy partneři začnou skutečně poznávat sami sebe se svými chybami a nedostatky. Nastává tak období lásky.

Zklamání z dlouhodobého vztahu

Většina mých přátel si stěžuje, že po několikaletém vztahu to již není ono, že již tolik po druhém netouží, že pro ně partner není již tolik sexuálně přitažlivý, že dochází k určitému znudění a vyprchání vášně.

Šance pro lásku

Samozřejmě je nutné počítat s tím, že období zamilovanosti se již nevrátí, že již pravděpodobně nebudeme zaplněni emocemi jako dříve. Nicméně se domnívám, že nyní je čas na to začít na vztahu pracovat a tím jej rozvíjet. Jsem přesvědčen o tom, že vztah se může stále vyvíjet. Rovněž období, které nastává nyní, může být lepší, plnohodnotnější a příjemnější pro oba partnery, pokud se budou svým vztahem zabývat a nechají mu prostor růst. Takový vztah potom zraje jako víno a nedochází k tomu, že si lidé říkají, že „už to není to, co bývalo“.

Práce na vztahu

Toto samozřejmě neplatí pouze pro náš vztah, ale celý náš život vyžaduje těžkou dřinu, abychom jej udrželi živý a rozvíjeli své tvůrčí, skryté síly. Neboť pokud toto nečiníme, dopadneme jako plno nevrlých lidí, kteří si stěžují na život. Vychvalují pak mládí jako něco úžasného a skvělého, kdy vše bylo ještě krásné a plné života. Avšak tito lidé již na svůj život rezignovali. Pravděpodobně se nikdy příliš svým životem nezabývali a svůj potenciál nerozvíjeli. Ve stáří pak dochází k jejich degradaci, kdy se rozvinou jejich negativní síly, které dosud byly utlumeny. Pokud však člověk každý den oživuje svůj vztah k druhému, pokud přijímá výzvy života, nesetrvává na místě, nechává se sytit životem, nehrozí mu nebezpečí ustrnutí jeho vztahu, respektive celého jeho života. Takový člověk je plný vitality a optimismu v budoucnost. Věří v lásku i přesto, že si uvědomuje, že ne vše na světě je jen „růžové“.

Komunikace mezi partnery

Udržet vztah mezi partnery stále tak živý vyžaduje každodenní práci. Jakou práci však mám na mysli? Nejedná se o práci fyzickou, nýbrž duševní, respektive duchovní. Základem vztahu by měla být komunikace mezi partnery. To však je již první problém, který v mnoha vztazích nefunguje. Zatímco partnerka komunikaci vyžaduje, partner je často zaměřen spíše na praktické věci.

Muž se často uzavírá před svojí dívkou

To samo o sobě není nic špatného, protože muž a žena myslí každý jiným způsobem. Problém nastává tehdy, když se partner nedokáže vcítit do partnerky a pochopit, co ona vyžaduje. Obráceně to totiž většinou funguje. Partnerka je většinou jako žena více empatická a partnerovy potíže vycítí. Avšak partner málokdy svoji dívku chápe a nedokáže proniknout do jejích potřeb a pocitů. Sám se často uzavírá do sebe a se svými problémy se nesvěřuje. Naučil se, že musí být silný a pevný, jinak by dal najevo svoji slabost. Tím by se shodil před kamarády a navíc má strach, že by ho jeho partnerka opustila. To je však falešná představa, kterou v nás vytvořila společnost, jíž jsme součástí. Partnerka by mnohdy ráda viděla partnerovu nejistotu, protože spíše jeho uzavření v ní vyvolává neklid.

Muž často navrhuje řešení problémů

Muži také často navrhují různá řešení. Pokud jejich partnerka přijde domu z práce a začne vyprávět o tom, jak se pohádala s ředitelem, kolik zase měla práce a že se cítí unavená, automaticky je napadají odpovědi typu: “Tak řekni tomu řediteli, že s ním nesouhlasíš!”, nebo „udělej to a to a budeš se cítit líp“. Problém je ale v tom, že jejich partnerka nechce taková řešení slyšet. Ona chce, aby jí muž naslouchal, občas řekl, jak to má těžké a snažil se ji pochopit. I já jsem se musel naučit, že nesmím navrhovat řešení, která mě instinktivně napadají, ale spíše stát při své partnerce.

Souznění v citech a myšlení

Proto se domnívám, že bychom se jako muži měli více snažit porozumět svým partnerkám v jejich způsobech myšlení a cítění, a naopak. Poté nemusí docházet k předsudkům (jemně vyjádřeno), že “ženy nedokážou o ničem pořádně mluvit” jako narážka na to, že se ženy zabývají hlavně vztahy, a nerozebírají konkrétní věci. Pochopit myšlení a jednání druhého v běžném vztahu je podle mého názoru základem pro větší porozumění v manželství a ve výchově dětí.

Sdílení emocí

Sdílení emocí by mělo být základním kamenem vztahu (a potažmo v celé rodině), ve kterém se oba budou cítit dobře. Jeden druhého dokáže vyslechnout a podpořit. Je jasné, že jako muž pravděpodobně nikdy nedokážu projevit tolik lásky a porozumění co žena, avšak leccos se dá naučit. Pokud funguje sdílení emocí, funguje i většinou komunikace ohledně základních témat, jako kam se pojede na dovolenou, co budeme dělat o víkendu, a podobně. Pokud si dokážou partneři o všem závažném promluvit, nečiní jim již takový problém společné rozhodování.

Skutečná láska jako naplnění vztahu

V období, kdy z nás vyprchává zamilovanost, může nastoupit skutečná láska. Ta je na rozdíl od zamilovanosti trvalá a nikdy se nevyčerpá. Láska je zřejmě nejdůležitější „věcí“ na světě a je proto jasné, že i mezi partnery jí musí být dostatek, aby vztah mohl fungovat. Pokud mezi partnery nikdy láska nebyla, je vztah odsouzen k zániku. Lásku však může dostávat pouze ten, kdo ji dává. Pokud člověk není lásky schopen, bude na druhém parazitovat a těžit z jeho lásky. Kdo však umí lásku dávat, bude odměněn i láskou svojí partnerky (partnera), která bude živá, trvalá a krásná.


Zdroje:
Peck, M.S.: Svět, který čeká na zrození,
Yovell, Y.: Láska a jiné nemoci

Titulní foto: Kurhan