Šafrán

Charakteristika

Šafrán, latinským názvem Crocus sativus, je nízká, okrasná rostlina, která kvete na podzim. Pod zemí vytváří cibulovitou hlízu, ze které vyrůstají zelené lístky. Fialový květ je rozdělený na tři blizny a právě z nich vzniká tolik ceněné koření. Na jeden kilogram šafránu je třeba 60 000 až 120 000 květů.
Šafrán byl známou rostlinou již v dobách největší slávy starého Egypta. Na chuť mu přišli i Řekové a Římané. Sám Ovidius ji vyzdvihoval nejen pro její léčivé účinky, ale i jako afrodisiakum. Šafrán se rozšířil po zbytku Evropy díky křižáckým výpravám a v mnoha kulturách získal své pevné místo.

Pěstování

Šafrán se převážně pěstuje v několika odrůdách. Ty se od sebe navzájem liší barvou květů (modrá, bílá, růžová, červená, ...). Rostlince se daří na slunném až polostinném stanovišti. Půdy jí svědčí vápnité a dobře propustné. Rozmnožuje semeny, dělením větších trsů nebo hlízami, které zasadíme v září nebo říjnu asi 7 centimetrů hluboko. Na jednom místě roste rostlinka až tři roky. Sklízení blizen je velice pracné, což zvyšuje jejich cenu.

Účinky

Rostlinka obsahuje silice, hořčiny a voskovité látky. Působí močopudně, zároveň zklidňuje nervy, působí proti křečím, astmatu i kašli. Dále podporuje trávení, ve velkých dávkách však může vyvolat bolesti hlavy nebo překrvení orgánů. Proto by se mu měli vyhýbat těhotné ženy.

Použití

Šafrán obsahuje žluté barvivo, které bylo ve starověku využíváno k barvení šatů aristokratů. Své uplatnění nalezla tato rostlina hlavně v kuchyni. Má výraznou vůni i kořeněně nahořklou chuť. Proto se využívá do jídel, jejichž chuť chcete zvýraznit. Oblíbený je ve Francii, Španělsku, ale i v arabských a latinskoamerických zemích. Dá se s ním okořenit rýže, polévky, omáčky, sýry i těsta. Šafrán také působí na kyprost těsta.