Sauna: jak vydržet horko na padnutí?

V návodech k postupu saunování se, které nalezneme v kterékoli veřejné sauně, jsme důrazně nabádáni, abychom se celí důkladně umyli, než vstoupíme do prohřívárny. Prvním důvodem je hygiena. Za pomoci mýdla, žínky nebo měkkého kartáče se osprchujeme. Tyto očistné pomůcky mají význam také pro obranu organismu proti horku, respektive pro finální projevy termoregulace za pobytu v horku prohřívárny. Tyto věcné důvody pro nahotu během saunování pomáhají zachovat vysokou úroveň osobní i celkové čistoty a slouží hladkému průběhu fyziologických reakcí. Jsou povinné ve veřejné sauně, ale ani v privátní sauně by neměly být obcházeny.

Ponechání plavek či jiných součástí oděvu na těle vede k tomu, že se pot hromadí v látce. Při očistě v plavkách v nich zůstává i mýdlo a špína z kůže. To vše se může znásobit masivním pocením v prohřívárně, které změkčí zrohovatělé šupinky pokožky a proudem potu je uvolní, takže všechny uvedené nečistoty zůstávají pod textilií. Zde mohou snadno podráždit citlivou kůži.

Při sprchování nebo koupeli se pak vše z textilií vyplaví a znečistí vodu v bazénku či podlahu sprch. Při ochlazování brání textilie přístupu vzduchu na kůži. Víme, že například mokré plavky jsou zdrojem pokračujícího ochlazování těla a právě prodlužování působení chladu může reflexně vyvolat nejrůznější zdravotní potíže. Při návratu do prohřívárny z mokrých plavek kape voda a je vlastně zdrojem přebytečné vlhkosti vzduchu, která v početném obsazení ve veřejné sauně vede ke zhoršení kvality saunové lázně. Chceme–li se tedy vyvarovat těchto nepříjemností, saunujme se v rouše Evině, respektive Adamově.


Je důvod ke studu z nahoty?

Dá se říci, že v saunách zjevně platí skrytý ideál rovnosti v nahotě. Saunující se lidé odkládají s oděvem také známky společenského postavení. Všichni jsou v těchto komoditách naprosto stejní, protože drahý vůz nebo hodinky, peněženky, ozdoby, považované za symboly postavení, musí zůstat venku. Zajímavé je, že i když přece jen zůstává známý „malý rozdíl“ v tělesných proporcích, nehraje tváří v tvář horku žádnou roli.

Svlékli jsme se, nestydíme se za to a můžeme se věnovat dalším detailům saunování se.

Po první fázi našeho saunování - povinné očistě - vstupujeme do horkého prostředí prohřívárny. A tady vlastně začíná náš „boj“ s neobvykle teplým vzduchem. Víme, že se zde teploty pohybují od čtyřiceti do sta stupňů Celsia (měřeno od podlahy ke stropu). Máme určitou výhodu, protože už sám charakter tohoto media saunové lázně nabízí určité omezení přílišného vlivu intenzivního tepelného podnětu.

Teplo je tepelná energie, vydávaná tepelným zdrojem. V podstatě je to neuspořádaný pohyb molekul, který v duchu obecného vyrovnávání teplot vytváří tepelný proud ze zdroje tepla k místům s nižší teplotou. Děje se to několika způsoby - sáláním, prouděním, vedením a odpařováním.

Intenzita tohoto tepelného spádu záleží na hmotnosti media. Čím má méně molekul, tím je transport tepla menší. Díky tomu vzduch spíše izoluje, protože nepřenáší teplo ani rychle, ani tak intenzivně, ani v takovém množství, jako jiná media jako například voda a hmotné předměty.

Teplokrevný lidský organismus si udržuje stabilní vnitřní teplotu v rozmezí 36,7 – 37,2 °C. Ta se v horku prohřívárny a chladu ochlazovny dá zachovat díky „výzbroji“ organismu autonomními ději, které podivuhodně dokáží regulovat teplotní poměry těla. Člověk je schopen přijímat teplotu v suchém vzduchu až 130 °C po dobu 20 minut, ve vzduchu nasyceném párou 42 ° až 45 °C, ve vodě 42 °C.

K termoregulaci jsou k dispozici jednak prvky, které signalizují tepelné a jiné podněty (receptory v kůži a velkých cévách), jednak výraznou reakcí srdce a cévního systému a potních žlázek.

Zajímavé je, že v běžných podmínkách se umíme svou vůlí bránit proti tepelným podnětům tak zvaným behaviorálním chováním. To jsou úkony, které přispívají k udržení stálé tělesné teploty, například oblečením či svlečením, skrytím se do stínu, anebo naopak vystavením se působení tepelného zdroje.

S obranou proti teplu začínáme již na začátku pomocí sprchování se s mýdlem. Zahřejeme proudem teplé vody, čímž vyvoláme rozšíření povrchních cév v kůži. Takto podporujeme rovnoměrné prohřívání těla. Teplá krev tedy proudí do ještě chladné pokožky.

V tomto bodě se odborníci názorově rozcházejí. Jedni podporují důkladné osušení těla, čímž se zamezí zanášení vlhkosti do suchého vzduchu prohřívárny. Při osušování se také rychleji prokrví kůže.

Další odborníci sušení těla odmítají. Vodou vytvořený film na povrchu kůže totiž zastává funkci odpařujícího se potu a voda, která na těle zůstane, se odpařuje, ochlazuje a brání náporu horka.

V příštím článku se dozvíte, jakou polohu je doporučeno v sauně zaujmout.

© Titulní foto: Yuri Arcurs | Agency: Dreamstime.com