Sociální kritika, romantika i jazz: začátek televizního října

Filmový klub České televize už od konce prázdnin dokazuje nejen jedinečné filmařské kvality amerického režiséra Stanleyho Kubricka, ale i jeho všestrannost. Zatímco doposud jsme měli možnost sledovat příběhy ze současnosti (Eyes wide shut), z budoucnosti (2001: Vesmírná odyssea) i pop-artového futuristického bezčasí (Mechanický pomeranč), Barry Lyndon, snímek, který vybrali dramaturgové ČT pro tento týden, se vydává do minulosti a je jen dalším důkazem toho, že se Kubrickův talent neomezoval v čase ani prostoru.

Příběh o vzestupu a pádu ctižádostivého Barryho Lyndona, Ira, jenž vystřídal desítky lidských rolí, od flamendra a sukničkáře přes karbaníka až po vojáka, je další z Kubrickových adaptací, tentokrát novely britského spisovatele Williama Makepeace Thackeraye. Ve své předloze komediálně pojaté vyprávění je postaveno na archetypálním charakteru sebevědomého kariéristy, na honbě za slávou, uznáním a bohatstvím.

Podobně jako u nás známější Miláček Guye de Maupassanta je Barry Lyndon mýtem o systematické snaze vykročit z nižší sociální vrstvy do noblesnějších sfér, tentokrát o cestě irského vesničana mezi britské gentlemany. Zatímco Thackerayova novela je postavena na humorném vyprávění samotného hlavního aktéra v první osobě, Kubrick látku pojal svojsky a vytvořil z ní sociální plátno, které se svým vyzněním více blíží právě zmíněnému Miláčkovi: rozverný tón režisér přepracoval do tragického a místo subjektivního vyprávění nabízí divákům objektivistický pohled, jenž nesleduje Lyndonovi eskapády s úsměvem, ale s tvrdým, sociálně kritickým okem.

Snímek je pozoruhodný nejen Kubrickovou adaptační prací, ale především svojí vizuální stránkou, jíž se stal proslulým: režisér se snažil co nejvíce držet dobové atmosféry, ať už jde o věrné kostýmy a dekorace či o přirozené osvětlení, které zvláště v historických filmech není samozřejmostí. Ve stylu starých pláten nechává oživnout příběhu o Barry Lyndonovi s realistickou precizností, se stejným zápalem, s jakým vytvářel umělé prostředí Mechanického pomeranče či promýšlel fyzikální model světa Vesmírné odysseje. O pečlivosti, s kterou se film připravoval, jistě svědčí i fakt, že pouze kvůli Barrymu Lyndonovi nechal Kubrick vyrobit speciální čočky a fotografickou techniku, která jsou schopná snímat předkamerovou realitu tak, aby byly výsledné obrazy co nejvěrnější.

Barryho Lyndona Stanleye Kubricka, snímek oceněný několika Oskary (za kameru, kostýmy, výpravu a hudbu), uvede ve svém Filmovém klubu ČT2 ve čtvrtek 5. 10. ve 21. 35.

Romantické komedie většinou uplývají v jednom velkém klišé, v natažené cukrové vatě, tu a tam ještě přizdobené nějakými více či méně trapnými sladkými ornamenty. Filmový opus nesmrtelné lásky Duch amerického režiséra Jerryho Zuckera, je snímkem, který – podobně jako před prázdninami uvedený Samotář v Seattlu – je typickým představitelem svého žánru, ale zároveň i příběhem, který dokáže narušit zajetá schémata osobitým humorem a inteligentními dialogy.

V Duchovi je to především Whoopi Goldbergová, která je v roli excentrické černošské vědmy Ody Mae vytažena duchem zavražděného Sama (Patrick Swayze) do boje s kriminálními živly, stahujícími se kolem jeho milované Molly (Demi Moore). Její výkon dodává vcelku obvykle vystavěnému milostnému příběhu s kriminální zápletkou nezvyklý rozlet: nejen, že sama Oda Mae je oproti ostatním, většinou schématickým postavám, přirozená a životná, ale především herecký výkon Goldbergové přináší do snímku nečekaně čerstvý vítr do plachet plný inteligentního humoru i lehkého narušování stereotypů, jež vždy dokáže oživit svým sarkasmem a živočišnou energií.

Zuckerův Duch se dočkal ohromného diváckého úspěchu a ve svém žánru se stal ikonou, jistě ne neprávem: i když některé scény doslova přetékají růžovým romantickým balastem, Goldbergová drží celou strukturu příběhu na svých zádech a právě její postava, i herecký výkon, rozhodně stojí za shlédnutí i jako důkaz toho, že i ve středněproudé lovestory je místo pro inteligentní humor a nevšedně pojaté charaktery.

Ducha s Patrickem Swayze a Demi Moorovou v hlavních rolích připravila na sobotní večer 7. 10. ve 21. 10 ČT1.

Dramaturgie České televize myslí i na milovníky náročnější hudby a do svého podzimního schématu připravila sedmidílný cyklus záznamů koncertů jazzových velikánů. Pro fajnšmekry je tak na pokračování připraven přehled toho nejlepšího z amerických sólistů v té nejnaturálnější a nejkoncentrovanější podobě, tedy tak, jak se sami prezentovali či dosud prezentují na koncertních pódiích. Pilotní díl představí altsaxofonistu a flétnistu Buda Shanka, jednoho z prominentnů west coast jazzu, žánru melodie, harmonie a roztančené rytmiky, a ve své druhé půlce pak kytaristu Buckyho Pizzarelliho se spoluhráči, bopujícího swingového virtuosa.

První díl Amerického jazzklubu, který uzavírá naši nabídku televizních pořadů na první říjnový týden, uvede ČT2 v neděli 8. 10. ve 23. 15 hodin.