Televizní program: dokumentární žeň

V oblasti hraných snímků kromě Kubrickova The Shining a Soderberghovy Nadvlády gangů nepřináší tento týden televize žádný velký tahák, ovšem dokumentárních pořadů je na výběr fůra.

Od začátku našeho století se všemi mediálními prostředky skloňují různé formy náboženského fundamentalismu: teroristické útoky na Světové obchodní centrum z 11. září 2001 přemístily otázky náboženské konfliktnosti pod drobnohled veřejného i politického zájmu. Příběhem dneška je teroristický fanatik, vycvičený někde na nejzapadlejší z pouští Orientu, který dokonale umí splynout s cizím prostředím a ve jménu Alláha udeřit na nejcitlivější symboly euroamerických hodnot. Pomineme-li fakt, že podobný náhled na muslimské věřící je zkreslený a vulgární, a je jen dalším nepravdivým mýtem Západu o etnikách, s nimiž má naše soudobá civilizace jen okrajové zkušenosti, není žádného ospravedlnění na tom, hledat náboženský fanatismus jen na východ od Jeruzaléma. Nakonec, není něco pravdy na lidovém rčení, že pod svícnem je největší tma?

Česká televize si pro své diváky na tento týden připravila hned dva důkazy, že domnělá racionalita a tolerance Západu je jen dobře vymyšlenou reklamní značkou, která však překrývá mnohem bezútěšnější realitu.

Prohřešky proti desateru (USA: Outlawing indecency) i S božím požehnáním /God's right (on)/ jsou díla francouzské dokumentaristické společnosti CAPA a přináší neotřelá svědectví o tom, že svět moderního Američana je mnohem více determinován náboženskými předsudky, než bychom si mohli myslet.

O narůstající tendenci religiózně zaměřených lobbistických skupin ve Spojených státech amerických hovoří autentický materiál: fundamentalisté z Jižní baptistické církve prohlásili bibli opět za jedinou autoritu náboženskou, historickou i vědeckou, v Louisianě zase vydali zákon proti dívčím bokovkám a krátkým halenkám, ve Wisconsinu byl osmnáctiletý chlapec, který spal se svojí patnáctiletou přítelkyní, odsouzen do vězení a zapsán na veřejný internetový seznam sexuálních delikventů, kde bude uveden dvacet let bez bližších podrobností o svém zločinu jako každý, kdo znásilnil nebo se dopustil hrdelního zločinu ze sexuálního chtíče.

Že je George Bush přesvědčený evangelík a puritánské skupiny v USA měly vždy silné slovo, asi nikoho nepřekvapí; ale to, že fundamentální tendence spíše posilují a pronikají do sfér politických špiček se stejnou samozřejmostí, s jakou Kongres přijímá zákony porušující mezinárodní úmluvy o lidských právech, nemá běžný konzument žurnalistických stereotypů na talíři každý den. "Ve státě Florida můžu klidně chodit s pistolí. Zato nesmím pustit do vysílání slova jako třeba ´prsa´ nebo ´zadek´ a nesmím si ve studiu vyvěsit fotky nahých holek. Bouchačku ale mít můžu - a kohokoliv oddělat. Můžu si ji vzít kdykoliv, kamkoliv. Není to na hlavu? Vítám vás v Americe!" demonstruje absurditu života v „zemi svobody“ v prvním ze snímků jeden z respondentů, moderátor Bubba.

Prohřešky proti desateru (11. 10., 22. 30 hod., ČT2) a S božím požehnáním (15. 10., 1. 50 hod., ČT2), dva příspěvky České televize do veřejné diskuse o náboženském fundamentalismu, patří mezi ty hlubší pohledy na americkou kulturu.

Docela jinou variací příběhů o odvrácené tváři života pod americkou vlajkou je oskarový snímek režiséra Stevena Soderbergha Traffic – Nadvláda gangů: pod klidným a uhlazeným povrchem země neomezených možností bublá drogová mafie, souboje gangů a temné kriminální podsvětí, které dokáže zasáhnout nečekaně blízko vás.

"Traffic" totiž není jen doprava, ale i obchod a styky, fakt, že drogové trusty mají delší prsty, než čekáte.

Snímek přináší velmi živou a uvěřitelnou fabuli, autentickou kameru (té se pod pseudonymem ujal sám režisér) a strhující herecké výkony, které nenechávají filmu sklouznout do poblázněné gangsterky beze smyslu a řádu. Soderbergh rezignoval na typickou akční typizaci, na gangsterská klišé i hollywoodskou stylizaci a nechal zaznít velmi důvěryhodnému hlasu americké ulice, jejíž špína proniká i do paláců těch nejlepších vrstev.

Osobitá režijní ruka tak nepřipravila další ze zbytečných akčních honiček, ale temnou sondu do reality drogového podsvětí. Za zmínku stojí i způsob vyprávění: nadvláda gangů je postavena na třech vzájemně propojených příbězích, z nichž každý má vlastní výtvarnou podobu; snímek se ale přesto nezvrhává do neuchopitelného experimentu, zůstává civilní a při zemi, a to i díky hereckým výkonům Michaela Douglase, Catheriny Zeta-Jonesové či Benicia Del Tora, který za svoji roli obdržel sošku Oscara.

Traffic – Nadvládu gangů připravila Česká televize na sobotu 14. 10. na svůj první program ve 23. 35.

Do třetice velkých sociálněkritických příběhů přináší nedělní Večer na téma... na obrazovku oběti krásy, a to doslova. První ze snímků, kanadský dokument Plochá jak prkno (Flatly Stacked) je výpovědí o ženách, kterým příroda nenadělila vnadný hrudník ani filmově tvarovaná ňadra a které svoji situaci přesto s přehledem zvládají, na rozdíl od mnoha jiných, jež uměle klasifikovaná kategorie „krásy“ staví do když už ne společensky nevýhodné pozice, tak alespoň mimo zájem většiny mužů.

To naopak Já jsem Barbie (Ich bin die Barbie) z produkce dokumentárního cyklu 37 °C německé televize ZDF představuje dvě ženy, které své přirozené tělo dobrovolně odvrhly, aby se mohly přiblížit vysněnému plastikovému modelu oblíbené panenky Barbie: po mnoha plastických operacích přichází bývalá farmářská dcerka Cindy Jacksonová a Angela Vollrathová s uměle krásnými tvářemi před kamery, aby vyprávěly svůj příběh vítězství nad frustracemi mladých dívek, se kterými nechtějí chodit fotbalisté ze školy jen proto, že mají krátké nohy nebo nestandardní boky, a snily si své sny o modelkovských kariérách celebrit.

Večer na téma... Oběti krásy uzavírá v neděli 15. 10. naši nabídku sociálněkritických snímků tohoto týdne, a to dokumenty Plochá jak prkno ve 20. 00 a Já jsem Barbie ve 20. 55.

Foto: Česká televize