Tip na výlet: Trenčínsko - Čachtický hrad
13.8.2014, Milan Šurkala, článek
V třetím díle o Trenčínsku na Slovensku se podíváme na proslulý Čachtický hrad, kde jednu dobu žila známá Alžběta Báthoryová. Co z tohoto hradu zbylo do dnešní doby a stojí za návštěvu?
Dalším naším zastavením při putování po Trenčínsku na Slovensku bude Čachtický hrad. Už jsme se podívali na samotný Trenčín a jeho hrad, také jsme už byli na hradu Beckov. K Čachtickému hradu, kterému se budeme věnovat dnes, se lze dostat mnoha způsoby. Jednak je to přímo z Čachtic, můžete ale také kopec, na kterém stojí, objet a vzít to z Višňového nebo z Hrachovište. Pokud jedete autem, bude to trochu dobrodružství, neboť cesta do Višňového má sice namalované středové přerušované čáry, ale ve skutečnosti je tak úzká, že budete rádi, když při předjíždění cyklisty nevjedete jednou stranou do příkopu a současně druhou stranou cyklistu nesejmete zrcátkem. Ani se nedivím, že zde mají autobusy a nákladní auta zakázaný vjezd.
My jsme to vzali z Hrachovište, kde jsme nechali auto. Je tu typický problém malých vesnic ohledně nějakého aspoň trochu rozumného parkování. Kde nechat auto? Na to se v takových vískách obvykle moc nemyslí, nicméně uprostřed vesnice u žluté turistické značky směrem na Plešivec (zhruba 500 "vzdušných" metrů od železniční stanice směrem na jih) je před mostem docela dost místa na trávníku a pár aut se sem přeci jen vejde.
Krajina z Plešivce aneb i teleobjektiv potěší (Samsung NX11 + Samsung 50-200mm, klikněte pro zvětšení)
Cesta je to hodně strmá a až posledního půl kilometru trasy, kdy se dostanete na modrou značku, jdete po zvlněném hřebeni. Každou chvíli vám přijde, že už jste na vrcholu, ale to byl jen další menší kopeček na cestě, kousek sejdete, zase kousek vyjdete. Samotný Plešivec není moc vysoký, má jen 484 metrů, a přestože není cestou na Čachtický hrad, ale přesně na opačnou stranu, není špatné sem zajít a užít si pěkného výhledu do krajiny. Je to také oblíbené místo cyklistů, tak si dávejte trochu pozor.
Směrem doleva se před vámi objeví Čachtický hrad, který je znám zejména díky Čachtické paní, Alžbětě Báthoryové. Teď už jen zbývá k němu dojít. Tentokrát se jde po modré turistické značce (půl kilometru zpátky a pak odbočíte doprava) a je nutné uznat, že je to hlavně v prvních dvou třetinách dost nudná cesta. Vede totiž lesem bez jakýchkoli výhledů, na druhou stranu nezažijete žádná dramatická převýšení, takže není vůbec náročná a proti počátečnímu stoupání je to hotový relax většinou ve stínu.
Když už vegetace konečně trochu ustoupí, víte, že začínáte být blízko a za chvíli se před vámi objeví ruina Čachtického hradu. Samozřejmě záleží na počasí, ale když jsem tu byl já, pražilo slunko a světlý prach a písek okolo navozovaly dojem spíše středomořského státu, jako bych byl v Chorvatsku, Řecku nebo něčem podobném.
Fotografa nepotěší obrovská bílá tabule signalizující, že EU opět něčemu pomohla, ta před hradem vypadá skutečně docela divně. Vstupné činí 2,50 EUR, zlevněné pak 1,50 EUR. Většina hradu je znovu zpřístupněna (od června 2014), je to ale za cenu nových dřevěných konstrukcí, které tu místy působí jako pěst na oko a člověk má co dělat, aby vůbec viděl původní hrad a ne novou stavbu. Tu původní najdete zejména ve střední části hradu, když šlapete do kopce na horní část hradu. Ta vypadá opravdu pěkně. Zbytek je už moc "moderní" a dostavěný, takže ačkoli lze chválit za to, že se hrad rekonstruuje a snaží se zachovat, samotný hrad se z toho nějak vytrácí. Alespoň se však můžete pěkně porozhlédnout po okolí na zbývající hradby a měli byste díky tomu mít možnost shlédnout doprovodné akce.
Na Čachtickém hradě najdete i nerušené pohledy na původní stav zříceniny bez "moderních" oprav (Sony Cyber-shot RX100, klikněte pro zvětšení)
Legrace ale teprve začne při sestupu dolů. Otázkou samozřejmě je, kam chcete sejít. Cestu do Čachtic jsem nezkoušel, druhou možností je vrátit kousek po modré a nastoupit na zelenou do Višňového. Podle mapy by měla vést středem mezi kopci a být středně prudká. Naproti tomu žlutá, která vede sice také do Višňového, ale přesně na opačnou stranu (kopec obchází z druhé strany oklikou) je z počátku tak moc prudká, až to pěkné není. Navíc je prašná, takže na zabití ideální. Až po strmém sešupu dolů vede víceméně rovně.
Problém je pak dostat se z Višňového do Hrachovište, což je téměř 4km trasa po úzké silnici. Proto není špatný nápad si počkat na vlak a tu jednu zastávku se svézt. U vlakové zastávky je hned hospoda, takže se můžete i napít a najíst. Je to klasická venkovská "restaurace", takže nečekejte gurmánské zázraky, ale přesto se tu rozumně najíte za dosti dobré peníze. Vlaky jezdí v průměru asi co hodinu až dvě, nějaký systém v jízdním řádu rozhodně nehledejte. Tím bychom měli velmi známý Čachtický hrad za sebou a příště se vydáme na poslední výlet v trenčínském okolí, na Vršatská bradla.