Tipy na deskové hry pro dlouhé zimní večery

V poslední kapitole se podíváme ještě na některé další hry, které se nevešly do předchozích kategorií. Půjde jak o strategické, tak i o velmi jednoduché hry, kde si záškodníci rozhodně přijdou na své.

 

 

 

Osadníci jsou už poměrně starou hrou a stává se z nich pomalu už klasika (ostatně je to hra z roku 1995 ). Pokud jste ji ale nehráli, určitě nebude špatné to někdy vyzkoušet. Bavit to může zejména ty, kteří hráli strategie na počítači. Ve hře sbíráte suroviny a za ně pak můžete stavět. Vyhrává pochopitelně ten, kdo toho postaví co nejvíc. Samozřejmě, až takhle jednoduché to není, ale také to není na hodiny vysvětlování. Hru si rádi zahrají dospělí i větší děti, délka jedné hry je někde kolem hodiny či lehce nad. Není to ani tak o legraci, jako spíše o strategii, plánování a nadávání si, proč jste v minulém kole šli tam a ne tady, proč vám soupeř leze tam, kam chcete jít vy a proč jste si na začátku hry nezvolili jiné výchozí políčko.

 

Máme zde pole s obilím, zelené pastviny s ovcemi, lesy se dřevem, hlínu s cihličkami a hory s rudou. Na ty se náhodně rozmístí čísla. Ta představují součet hodu dvěma kostkami. Statisticky nejčastěji padá 6, 7 a 8. Hráči si na začátku hry postaví dvě vesničky na rozhraní těchto polí. Ve hře se pak po hodu kostkami přidělují suroviny. Každý, kdo má vesničku na kraji pole, jehož číslo padne, dostane tuto surovinu. Postaví-li si tu město, dostane dokonce dvě.

 

 

A tady to chce opravdu dobře plánovat. Dřevo a cihličky potřebujete na stavbu silnic, jiné suroviny ale zase na stavbu měst nebo koupi akčních karet. Ty vám mohou přinést bod navíc. Body také získáte za nejdelší cestu nebo největší vojsko (největší počet akčních karet s rytířem). Vesnička je za bod, město za dva a cílem je získat 10 bodů.

 

I když jde o strategickou hru, velkou měrou se zde může projevovat i štěstí. Při hodu součtu 7 (což padá velmi často), se totiž aktivuje zloděj. Kdo jej hodil, dá zloděje na libovolné políčko a hráči pak z něj nezískávají suroviny. Také všichni, kteří mají více než 7 karet, musí polovinu odevzdat. Což je pěkně k vzteku, když jste po několika kolech konečně našetřili suroviny třeba na město. Existují i další rozšíření, s těmi jsem ale zatím neměl tu čest.

 

 

 

 

Dostáváme se k záškodnickým hrám. Jako prvního tu máme Sabotéra. Tato jednoduchá hříčka je z prostředí trpaslíků v dole, kteří chtějí vytěžit zlato a nemají rádi uhlí. Jenže ve hře máme dva typy trpaslíků. Jsou tu ti hodní pracovití a pak ti zlí, sabotéři, kteří se snaží cestu ke zlatu překazit. Hru si zahrajete i s menšími dětmi, neboť má jednoduchá pravidla, a i když se skládá ze tří kol, nikdo vám nebrání si zahrát třeba jen jedno rychlé. Jedno kolo je záležitostí asi na čtvrt hodiny.

 

A jak se to hraje? Hráči si tajně vyberou svou roli tažením karty (je zde o jednu více, než je počet hráčů, aby se nevědělo, kolik je ve hře sabotérů). Hodní trpaslíci pak kladou na stůl karty s cestičkami tak, aby se dostali ke třem kartám na konci, přičemž jen pod jednou z nich je zlato. Trpaslíci se snaží dostat se sem co nejrychleji, naopak sabotéři obvykle cesty ukončují slepými konci, nesmyslnými zatáčkami, záměrným pokládáním užitečných karet do naprosto neužitečných míst, odstraňovat již postavené cesty, prostě tak, aby vytočili trpaslíky. Lze samozřejmě i blafovat a dávat karty tak napůl, kdy není jasné, zda pomáháte nebo kazíte.

 

 

Trpaslíčci k práci potřebují krumpáč, lucerničku a vozíček. Ve hře tak máte i karty s červeným symbolem jednoho nebo dvou z těchto nářadí a soupeřům tak můžete rozbít nástroj. Ten pak nemůže pokládat žádnou kartu s cestičkou. Pokud má kartu se zeleným symbolem toho, co má rozbito, může si to opravit a v dalším kole stavět. Praxe je taková, že mnohdy má v dalším kolem zase něco rozbito. Trpaslíci tak rozbíjejí sabotérům nářadí, aby to nemohli kazit a naopak sabotéři trpaslíkům, aby nemohli stavět. Možností je také opravit nářadí někomu jinému. Ale pozor, jste si jisti, že je ten, kdo si myslíte?

 

Hra končí, když se vyplýtvají všechny karty ve hře, nebo když trpaslíci najdou zlato. Vítězný tým si pak rozdělí cihličky zlata (různě pro vítězství trpaslíků a sabotérů) a po 3 kolech vyhraje ten, kdo nasbírá nejvíce zlata. Rychlá hra plná přátelské nevraživosti, naschválů a legrace.

 

 

 

 

Tato střelená hra je také docela rychlovka, velmi jednoduchá na pochopení a kvůli záškodnictví ji budou milovat dospělí i děti. Může ji hrát až 6 hráčů, kde každý z nich dostane přidělenu (nebo si vybere) jednu barvu kachen. Úkol zní jasně, kachny musí přežít. A rozhodně to nebudou mít jednoduché. Ty totiž plavou po rybníčku a všichni se snaží zastřelit kachny soupeřů tak, aby na rybníčku zůstaly už jen ty jeho. Pokud je ve skupině někdo, proti komu se rádo bojuje, bude to mít těžké. Nezřídka se stává, že se střílí především po kachnách jednoho člověka.

 

 

Hra má jednoduchá pravidla. Karty s kachnami a prázdným rybníčkem se zamíchají a 6 z nich se rozloží na stůl. Hráči pak hrají kartami, kterými mohou zamířit na určitou kachnu (vyloží se karta se symbolem terče), schovat svou kachnu pod kachnu někoho jiného, všechny předběhnout na začátek řady, posunout se vzad, nebo třeba všechny karty znovu zamíchat. Střílet se smí jen tehdy, když je nad kartou kachny zamířeno (je nad ní symbol terče).

 

 

Aby to bylo veselejší, jsou zde třeba takové karty, které umístí hned dva zaměřovače nebo střelí hned dvě kachny vedle sebe. Jsou zde karty posouvající zaměřovač i nepřesné střílení, kdy zastřelíte kartu vedle zaměřovače. To, že na vás nikdo nemíří, pak neznamená, že vás ještě nemůže zastřelit. Nikdy nejste v bezpečí. Hru si pochopitelně můžete oživit i různými dalšími pravidly. Nápady na ně jsou zmíněny v pravidlech ke hře.

 

 

 

 

Další veselá hra, která přináší strategické plánování, jež mnohdy přichází vniveč. Nikdy nevíte, kterou kartu dá soupeř a zda vám náhodou nezkazí váš plán. Někdy naopak můžete očekávat, jaké karty asi mají soupeři a jaká je šance, že jim to překazíte vy. Jde opět o jednoduchou a středně rychlou hru (tak na půl hodinky). Není pro nejmenší děti, ale řekl bych, že od nějakých 10 let už dokáže velmi dobře pobavit.

 

 

Na kartách jsou čísla (1 až 104) a symboly krav. Vašim cílem je nasbírat co nejméně symbolů krav (trestné body). Do ruky dostanete 10 karet a na stůl se vyloží 4 karty značící začátky 4 řad. Vy můžete v řadě pokračovat jakýmkoli vyšším číslem, ale pozor, musíte pokračovat v té řadě, kde je rozdíl mezi posledním číslem řady a vaším číslem nejnižší. Ten, kdo vyloží šestou kartu v dané řadě, celou řadu karet bere a s ní i symboly krav. Na některých kartách je jen jeden symbol, ale některé mají symboly dva, tři, pět a jedna karta dokonce sedm.

 

Nyní jde tedy o to, jak minimalizovat riziko, že budete šestí. Nikdy totiž nevíte, zda soupeři náhodou nebudou dávat karty jen do té řady, která je zatím docela prázdná. Je zde ještě jedna zákeřnost. Máte-li tak nízkou kartu, že ji nemůžete nikam umístit, můžete si vzít libovolnou řadu (trestné body) a místo ní vložit vaši kartu. To se vyplatí zahrát, pokud je ve hře nějaká kratičká řada a u ostatních by hrozilo, že si ji vezmou celou. Tímto ale můžete nádherně překazit plány ostatním. Ti třeba počítali, že naprosto bezpečně poskládají své karty do této prázdné řady. Jenže tím, že jste ji vzali, budou muset svou vybranou kartu umístit jinam. A hádáte správně, často to bude právě šestá karta v nějaké značně nepříjemné řadě.

 

K dispozici je i Junior verze a inovovaná varianta X bere! s proměnlivou délkou řady, tu jsem ale zatím ještě nehrál.

 

 

 

 

U nás je Sequence v podstatě neznámá hra, ostatně velmi komplikovaně ji budete i shánět. Dá se to, nicméně např. my jsme si ji přivezli z Austrálie, kde byla navíc za téměř poloviční cenu ve srovnání s českými obchody. Přitom je to hra, které už táhne na 40 let. V podstatě je extrémně jednoduchá. Jde totiž o piškvorky s kartami.

 

 

Vašim cílem je spojit 5 hracích žetonů do řady jako v klasických piškvorkách. Jenže, nemůžete si je dávat libovolně tam, kam chcete. Je to totiž i karetní hra. V ruce máte karty (klasické žolíkové) a na stole je herní plán. Svůj žeton můžete dát jen na to místo, pro které máte kartu (každá karta je ve hře dvakrát). Takže to není jen o strategii, ale také o tom, jak vám jdou karty.

 

 

Strategické plánování spočívá v různých věcech. Budete budovat svou sekvenci nebo se budete snažit zabránit soupeři, aby on postavil tu svoji? Spodci slouží jako žolík (za jakoukoli kartu) nebo k odstranění jiného žetonu k uvolnění místa. Je ten pravý čas ho použít? Hrát mohou nanejvýš 3 týmy, ale může v nich hrát více hráčů. Ti pak musí být rozestaveni na přeskáčku (např. zelený, modrý, červený, zelený, modrý, červený,...).