Tři variace na smrt: TV týden strachu a násilí

Že se Stanley Kubrick nenechává unášet jet jedním, úzkoprofilovým tématem, ale že naopak jeho režisérským mottem je mnohovrstevnatost a neotřelost, mají diváci možnost se přesvědčit už několik týdnů v rámci Filmového klubu České televize, a ani pravidelným čtenářům Relaxuj.cz to jistě není třeba připomínat. I když dosud uvedená Kubrickova filmografie možná těm, kteří režisérovu tvorbu dříve blíže nepoznali, mohla pěkně zamotat hlavu a někdo si jen těžko dokáže představit, co asi tak může přijít po tak různorodé sadě propracovaných filmových děl, aby přitom šlo stále o závažné téma, které však lze zpracovat opět novým způsobem, a ne jen zmnožováním principů již dříve použitých, další kubrickovské téma je nasnadě, uvědomíme-li si, jak silně ovlivnilo umění, film nevyjímaje: vietnamská válka.

Olověná vesta přímo nutí znalce válečných snímků ke srovnání, např. s Četou Olivera Stonea, nebo naopak Taxikářem Martina Scorseseho, který na vietnamský konflikt nahlíží z jeho psychických důsledků. Full metal jacket – jak zní původní, do češtiny jen těžce přeložitelný název snímku – je více podobný prvnímu ze zmíněných filmů, a přece, jak se na Kubricka sluší a patří, jiný. Ve dvou částech zde procházíme nejprve výcvikovým táborem a pak samotným konfliktem v kůži inteligentního vojáka J. T. „Vtipálka“ Davise (Matthew Modine), jenž prochází sadistickým výcvikem instruktora Hartmana i frontovou linií, kde se člověk v extrémních podmínkách válečné mašinérie proměňuje v nástroj destrukce.

„Vtipálek“ absolvuje právě takovou „adaptaci“, stává se právoplatným členem jiného světa, světa násilí, smrti, primitivních instinktů a první signální soustavy. Tam, kde končí humanismus, začíná beznaděj: „Vtipálkova“ proměna je Kubrickovým protiválečným mementem, ale i velmi citlivou psychologickou studií. Tak jako ve všech předchozích snímcích režiséra především zajímá to, co se v člověku děje při extrémních psychických stavech, jak proměňují jeho charakter či mentalitu, jak se zpětně ovlivňují, zkrátka: čeho se můžeme nadít od našeho nevědomí. Kubrick však ani ve Full metal jacket nezůstává jen u analýzy a snad více než kdy jindy se stává společenskokritickým – ne však pro módní vlnu mírového hnutí (které na konci 80. let, kdy film vznikl, již stejně odezněla), ale pro svůj niterný prožitek válečných traumat a humanistický background.

Násilí a strach poprvé: to je Olověná vesta Stanleye Kubricka ve Filmovém klubu, kterou připravila ČT2 na čtvrtek 19. 10. ve 22. 10 hod.

Že to nemusí být jen válka, co přináší hrůzu a děs ze smrti, dokazuje další ze snímků připravených Českou televizí na tento týden, remake kultovního japonského hororu podle námětu Koji Suzukiho, Kruh Gore Verbinskiho. Divácky velmi úspěšná hollywoodská verze byla sice některými hororovými znalci a kritiky podrobena nelítostným analýzám a rozcupována na malé kousíčky jako neautentické přiživování se na věčné slávě nepohasínající japonské hvězdy, pro běžného evropského diváka je však právě tato verze přístupnější a jistě o nic méně strašidelnější, hrůznější a děsivější.

Příběh o videokazetě, plné tajemných snových obrazů, po jejímž shlédnutí se můžete dočkat jediného: telefonátu, jenž vás informuje o tom, že do sedmi dní zemřete, je typickým dílem hororového žánru, ve kterém do banálního, civilního světa vstupuje nadpřirozeno jako jeho nesourodá součást, nikoliv snad proto, aby prvoplánově vyvolávalo strach a destrukci, ale aby kompenzovalo určité zlo, neštěstí či příkoří, jež se v minulosti odehrálo.

Strach, který sálá z videozáznamu, je jiného druhu než ten Kubirckův, válečný: je strachem z neznámého, je strachem z toho, čeho jsme se sami mohli dopustit, strachem z nepoznaných koutů vlastního svědomí, které přináší další a další důkazy o našich vinách a přehmatech. I když samotný hororový žánr tuto interpretační linii nemá za svoji ústřední, je nezbytnou součástí jeho logiky, ať už ve formě „odčinění hříchů“, jako v Silent Hillu Christophe Ganse, nebo jako jeho psychologický background.

Kruh s Naomi Wattsovou (Mullholand Drive, 21 gramů) uvede ČT1 v pátek 20. 10. ve 23. 50 hod.

A do třetice tematiky smrti a násilí, tentokráte snad beze strachu, ale spíše s neodolatelně svůdným tarantinovským komediálním nádechem.

Kill Bill se u nás prosadil nejen v kinech, videodistribuci a na DVD, ale i na běžně dostupných kabelových programech, TV Nova jej však uvádí po třech letech od jeho kinopremiéry na obrazovky české pozemní celoplošné televizní distribuce.

Vyprávění o Nevěstě (Uma Thurman), která se vrací pomstít všem, kteří ji ublížili, a nakonec i samotnému velkému Billovi samotnému, je dosud největším Tarantinovým plátnem, které na nezvykle velké ploše předvádí všechny jeho oblíbené rekvizity z „nízkých“ akčních žánrů (krev, samurajské meče a souboje, americký venkov, drsné zápaďáky i mrštné asijské bojovníky atd.), nezaměnitelné přezrávání filmových klišé a stereotypů, které vytváří oblíbený „tarantinovský“ humor, i cit pro hudební doprovod, temporytmus, atmosféru a cynický, černý humor.

Kill Bill není kontroverzní jako první Tarantinův snímek Reservoir Dogs, nepřináší ani převratné vyprávěcí techniky jako Pulp Fiction, je uhlazenější, klidnější, rozjímavější, východnější – ale v ničem nešetří krví, uťatými končetinami, rozstřelenými mozky ani nečekanými zápletkami.

Po „vážném“, společenskokritickém násilí válečném a nadpřirozeném, hororovém strachu ze smrti tak na závěr tohoto televizního týdne na obrazovku přichází násilí ryze tarantinovské: plné černého humoru a absurdity. Kill Bill si přichystala TV NOVA na sobotu 21. 10. na 22. 00 hodinu.