Ultranásilný i komediální televizní týden

Režisér Oldřich Lipský a scenárista Jiří Brdečka si jako autorská dvojice vypěstovali velmi svérázný filmařský styl. Jejich parodie jsou postavené na přiznaném nereálném prostředí, divadelním herectví a vybroušených, až cimrmanovsky absurdních, dialozích. Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech nebo Limonádový Joe jsou inteligentní komedie, jejichž struktura není postavená na běžném mechanismu více či méně primitivních zápletek točících se převážně kolem milostných pletek a nedorozumění či záměn, jak je tomu v prostoru středoproudé zábavy běžné. Naopak. Pečlivě připravené charaktery žijí ze svých vlastních zvláštností, jsou-li typy, pak takovými, jaké boří zajetá klišé nebo je zesměšňují.

Tajemství hradu v Karpatech je poslední ze snímků silné autorské dvojice, snímkem, který uzavírá společnou tvorbu Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského i jeden z nejsvéráznějších stylů české kinematografie. Příběh o cestě hraběte Teleke z Tölökö (Michal Dočolomanský) a jeho sluhy Ignáce (Vlastimil Brodský) do divokých Karpat, ve kterých se setkává s baronem Gorcem (Miloš Kopecký) a šíleným vědcem Orfanikem (Rudolf Hrušínský), únosci jeho snoubenky Salsy Verde (Evelína Steimarová), je postaven na motivech z vědeckofantastického románu Julese Vernea Tajemný hrad v Karpatech (1891).

Narozdíl od výtvarně silných verneovských zpracování Karla Zemana, nesených především v duchu úcty k autorovi předlohy, Brdečka s Lipským Verneovi nesmekávají poklonu, spíš si od něj jen půjčují jeho nejcharakterističtější rekvizity (vynálezy, tajemné, romanticky rozdrásané krajiny, souboje jasně odděleného dobra a zla atd.) a rozehrávají s nimi osobitou, vůči předloze nemilosrdnou, absurdní hru krátkých, inteligentních skečů, které nejen laškují s ryze verneovskými vyprávěcími postupy, ale i s jazykem a jeho komunikační funkcí, stavbou charakteru a příběhovou strukturou samotnou.

Českou verneovskou parodii Tajemství hradu v Karpatech komediálního tandemu Brdečka a Lipský, na které spolupracoval i výtvarník a režisér Jan Švankmajer, uvede ve čtvrtek 28. 9. v příznivém popoledním čase 13. 25 hod. ve své sváteční dramaturgii TV Prima.

Stanley Kubrick se ve Filmovém klubu České televize představuje v celé své komplexnosti - po psychoanalytickém Eyes Wide Shut a antroplogické studii 2001: Vesmírná odyssea přináší cyklus další Kubrickovu adaptaci literární předlohy, tentokrát Mechanický pomeranč Anthonyho Burgesse.

Kontroverzní snímek, jenž vyprovokoval vlnu veřejného zájmu o filmovou tvorbou motivované násilí a jehož promítání bylo ve Velké Británii na dlouhou dobu zakázáno, se odehrává ve futuristickém prostoru přízračných prostředí, teatrálního líčení a módy a pop-artové architektury a designu. Silně výtvarná předkamerová realita ostře kontrastuje s tématem snímku a jeho drsným příběhem. Jakási neskutečná obrazová „čistota“ a „uhlazenost“ se zde stýká s brutalitou, animalitou a neúctou k lidskosti. Kubrickovi se tak – i díky síle samotné předlohy a brilantnímu hereckému výkonu Malcolma McDowella v ústřední úloze – daří dokonale odcizovat zobrazované násilí a nechat mu zaznít v jeho naprosto nekompromisní a holé esenci, v jeho prostém zlu.

Konečně je to přítomno už v samotné předloze, v eskapádách party dobře situovaných grázlů vedené charismatickým Alexem DeLarge. Čtveřice mladíků pod taktovkou fanatického Beethovenova fanouška po večerech navštěvuje bar vyhlášený drogovým drinkem „Moloko“ a posilněna jeho účinky se vydává do ulic provádět náhodné „ultranásilí“, které sahá od znásilnění až po vraždu.

Alex se však dostane do vězení, kde podstupuje averzivní terapii „Ludovico technique“, která v něm má probudit smysl pro dobro; lékaři však vymění jen kulisy pro nezničitelně chladný a necitelný mechanismus Alexovy osobnosti. „Mechanický pomeranč“ znamená stroj, něco, co klape jako hodinky, bez emoce, bez ducha, beze smyslu.

Celý prostor Kubrickova i Burgessova světa je determinovaný mechanikou, samopohybem, necitelností a nelidskostí, umocněnými nejen nepřirozenými rekvizitami, které ve své stylizaci neposkytují žádnou útěchu, ale i umělým jazykem, míchaným energy-drinkem angličtiny, ruštiny a slangového „cockney“, jemuž dal autor název „Nádcat“ (z ruštiny „-náct“). Burgess tak odkazuje na svět „náctiletých“, kteří si – podobně jako hrdinové Mechanického pomeranče – vytváří vlastní pravidla, vlastní kulturu a vlastní klasifikaci světa, stejně jako osobitý slang a módu. Pro Alexe je tak znásilnění „in-out-in-out“, gang „banda“ a přítel „drug“. Nepřirozenost jazyka je jen třešničkou na dortu mechanizace a stylizace, kterou Burgess načrtává a Kubrick ve svém filmu naplno rozehrává, ve vší odlidštěnosti stylizace.

Mechanický pomeranč je ale i výrazem svébytných britských subkultur padesátých a šedesátých let, soupeřivých „rockerů“, tvrďáků na motorkách v kožených bundách, a „modů“, lépe situované mládeži, která poslouchala soul, jazz a u toho brala amfetaminy (z Mod subkultury se později vyvinuli skinheads, původně apolitičtí). Alexův svět sestává z milovaného „Ludwiga van“, drog, zábavy s partou kamarádů v oblíbeném baru Korova a bezduché prázdnoty mezi tím vším - tedy ze středostavovské velkoměstké životní hluchosti poznamenané absencí jakéhokoliv smyslu pro cit a lidskost. Snímek je tak společenskou a politickou satirou i působivým manifestem proti ubohosti bezcílnosti a mechanickému životu.

Ultranásilný Mechanický pomeranč připravila Česká televize na čtvrtek 28. 9. ve 22. 05 hod. Na ČT2.

Na samém konci týdenního televizního programu stojí jediná televizní hra Václava Havla - Motýl na anténě v režii Ladislava Smoljaka z roku 1990. Scénář, oceněný ještě před srpnem 1968 v autorské soutěži na původní televizní hru, je typickou havlovskou absurdní aktovkou, v jejímž středu stojí intelektuál Jan, jeho žena Marie, tchyně a host, soused pan Bašta, povoláním instalatér. Inscenace je výsměchem žvanivosti a intelektuálské odtrženosti od života, a i když nepatří mezi nejvýznamnější autorova díla (kam lze směle zařadit například Vyrozumění či Zahradní slavnost), v jeho díle má jako jediná Havlova televizní hra velmi specifické místo a jistě stojí za připomenutí.

Motýla na anténě Václava Havla uvede ČT1 v neděli 1. 10. v 15. 45, a uzavře tak nabídku posledního zářijového týdne.