Velké Losiny: lázně, které vznikly díky prašivému koni

Původ obce sahá až na počátek třináctého století, kdy se obyvatelstvo usídlilo po obou stranách řeky Losinky, přítoku řeky Desné. Místní zdejší léčivou vodu k léčebným účelům využívali od pradávna a jako vždy se k nálezům léčivých vod váží různé pověsti, není tomu jinak ani tady.

Za objevem zdejších pramenů stojí prý jeden sedlák a prašivý kůň, kterého sedlák vyhnal ze statku, jelikož byl již k nepotřebě a tak churav, že měl statkář strach, že by mu nakazil i ostatní zvěř. Kůň se potloukal po okolí, až se dobelhal na jednu z luk a tam vysláblý škobrtl a upadl do jámy plné vody. Neměl již sílu z ní vstát. Ležel v ní tři dny a tři noci, jaký zázrak se stal - ten kůň nezdechl, naopak, rány se mu zacelily, a on se nakonec vrátil na statek zcela zdráv. Ať tomu bylo jakkoli, největší dík za vznik lázní vděčíme Janovi mladšímu ze Žerotína, jež odkoupil v roce 1496 zadlužené panství a nechal v polovině 16. století vystavět vedle vývěru vody první dřevěnou lázeňskou budovu.

Známé byly již koncem 16. století, kdy se o nich Jan z Klaisenburku zmiňoval jako o královně moravských vod. Největšího rozmachu se lázním dostalo v průběhu osmnáctého století, tehdy se přistavěly další budovy a staly se takzvaně lázněmi knížecími. Na počátku devatenáctého století se však Žerotínové dostali do finančních potíží a byli nuceni postupně svůj majetek rozprodat. Panství si však nemohlo zvolit lepšího nového majitele. Lichtensteini o lázně pečovali s láskou a snažili se o jejich rozkvět a modernizaci. Existence koupelí byla ohrožena v polovině 19. století tírnou šumperské lnářské společnosti, avšak naštěstí ta ukončila provoz, tudíž již nic nebránilo k dalšímu budování nejen v samotných lázních, ale i v celé obci.

Na konci století zde nakonec byla ubytovací kapacita pro tisíc návštěvníků, kteří si sem přijížděli léčit onemocnění pohybového ústrojí, zácpu, kožní nemoce, endokrinní onemocnění a obrnu. Důležitým přínosem pro zdejší lázeňství byli lékaři. Doktor medicíny Hans Lorenz, jež lázně zvelebil a zlepšil jejich vybavenost, osázel park vzácnými dřevinami a nechal v něm vybudovat dva rybníčky, krom toho se přičinil o koupi studeného pitného pramenu nazvaného po Karlovi Lichtensteinovi – Karlův. Druhým významným lékařem byl pak František Riedl, díky němuž se staly lázně v roce 1910 akciovou společností.

Během první světové války zde umístili válečný lazaret, avšak již v roce 1921 fungovaly lázně na plný provoz. Dvacátá a třicátá léta však byly zklamáním, v třicátých letech došlo dokonce k velkému požáru, kdy většina lázeňských budov lehla popelem, a proto nově vybudovali Lázeňský dům (dnes pavilon Eliška) a pak Dětský dům (Chaloupka). V průběhu druhé světové války zde zřídili domov pro matky a mládež a v pavilonu Šárka stávala porodnice. Nová éra lázní nastala po roce 1950, kdy se zde začala léčit polionyelitis acuta.

Dospělí si sem přijíždějí léčit nervová onemocnění, děti zase s netuberkulózními onemocněními dýchacího ústrojí a dále s onemocněním nervového systému a pohybového aparátu. Jmenovitě se lázně specializují na chabé obrny, ale ne poúrazové, postpoliomyelitický syndrom, polyneuropatii s paretickými projevy, zánětlivá onemocnění centrální nervové soustavy, hemiparézy a parézy cévního původu – bez výraznějších psychických změn, stavy po operacích, nervosvalová onemocnění primární, sekundární i degenerativní. Co se týče dýchacích cest zabývají se léčbou recidiv onemocnění horních cest dýchacích s oslabenou odolností, dále alergickými rýmami prokázané alerogologickým vyšetřením, rekonvalescencemi po zápalu plic, astmatem bronchiale, stavy po operacích plic a dalšími onemocněními.

Měli byste vědět, že Velké Losiny jsou termálními lázněmi, a těch není na Moravě příliš mnoho. Na území obce vyvěrá celkem pět minerálních pramenů, které jsou sirné prosté teplice a sirné studené prameny. Složení u všech (u teplých i studených) je téměř shodné, což vypovídá o společném původu. Je pro ně charakteristický zvýšený obsah fluoridů a kyseliny křemičité. Teplota minerálek se pohybuje okolo 36 stupňů Celsia. Prameny se využívají ke koupelím a studený i k pitné kůře. Lázně využívají z pěti pramenů pouze dva: Karlův a Žerotínův, ostatní mají jako záložní zdroje.

Žerotínův pramen se nachází na louce mezi lesem a potokem v lázeňském parku, kde spočívá v hloubce tisíc metrů. Jedná se o teplou hypotonickou přírodní slabě mineralizovanou, sirnou silně alkalickou uhličitano – sodnou minerálku, se zvýšeným obsahem fluoridů, kyseliny křemičité, bohatou na nejrůznější kationty: vápník, sodík, hořčík, draslík a železo, dále pak na hydrogenuhličitany a sírany. Voda je čirá, bezbarvá, bez sedimentu, charakteristická svým sirovodíkovým zápachem. Její největší užitek spočívá v relaxaci svalstva, uvolnění ztuhlosti končetin a přispívá k ohebnosti kloubů, k posilování svalstva a k termoregulaci. Pramen je využíván ve vodoléčbě. Druhý pramen, Karlův, naleznete v dřevěném altánku nedaleko venkovního koupaliště, kde vyvěrá přirozeně. Na rozdíl od Žerotínovy minerálky se jedná o studený pramen, jinak ne však významně od prvního nelišící.

Titulní foto: Mitar Gavric