Vše, co jste chtěli vědět o čaji
20.3.2006, Doris Danielová, článek
Pod názvem „čaj“ si skutečný milec a znalec čajové kultury představí pouze to, co čaj skutečně je – a sice výluh z lístků čajovníku. Váháte, čím se liší čaj zelený, žlutý, bílý a černý? V dnešním článku se to dozvíte!
Historie pití čaje
Nejstarší věrohodná zpráva o pití čaje pochází z Číny ze 3. století našeho letopočtu, čaj však jako blahodárnou rostlinu jistě lidé objevili již dříve, nejspíše už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší popisy pěstování a přípravy čaje máme z období čínské dynastie Tchang (7. - 10. stol.).
K přípravě se používal zelený čaj lisovaný do různých forem a poté rozemletý na jemný prášek. Čaj se vhazoval do vroucí vody a povařil. Asi od 15. století se čaj začal spařovat v konvici, z níž se potom výluh rozléval do šálků. Tento způsob pití čaje vlastně zůstává až dodnes.
Pití čaje a s tím spojená čajová kultura se začaly rychle šířit po celém světě, nejprve do Mongolska, Japonska, Arábie prostřednictvím obchodních cest, později pak i do Evropy. Nejvíce si pití čaje oblíbili Britové a Rusové.
Čaj a Evropané
V Evropě se čaj těší větší oblibě asi od 17. století. Britové hbitě využili svých indických kolonií k podpoře pěstování čajovníku a Rusové si čajovník začali vysazovat v oblastech Střední Asie, například v Kazachstánu. S pěstováním čaje se začalo i v čínské kolonii Tchaj Wan. Čajové plantáže se rozšířily i na Sumatře či v Jižní Africe a čaj se postupně stal populárním na celém světě.
Něco o čajovníku
Čajovníky jsou keře s celoročně zelenými listy vyrůstajícími na krátkých větvičkách. Pro pěstování mají největší význam čajovník čínský a čajovník assámský. Čajovník musí růst nejméně čtyři roky, než vydá první kvalitní sklizeň. Sklízí se z něj pak asi třicet let, i několikrát ročně, přičemž kvalita úrody během roku může výrazně kolísat. Sběr čajových listů je náročný, protože se provádí zásadně ručně, odštipováním listů. Nejvíce ceněné jsou nejmladší výhonky – „tips“ - a takovýto čaj pak bývá označen jako Orange Pekoe (OP).
Příprava čaje. Ilustrační foto: Tomáš Hájek
Dělení čajů
Základní rozdělení čajů je podle toho, jakým způsobem proběhla fermentace. To znamená, jak proběhl přirozený kvasný proces, kterým čajové lístky procházejí, a při němž nastává oxidace. Podle tohoto kritéria se čaje dělí na:
Zelené čaje– nefermentované - fermentaci se zabrání tím, že se čajové lístečky rychle zahřejí na pánvi.
Bílé čaje - jsou zlehka fermentované, to znamená, že se nezahřívají, ale poměrně rychle usuší.
Červené čaje - jsou fermentované dodatečně, tedy napřed se čajové lístky zahřejí a potom se proces fermentace uměle vyvolá. Nejznámějším čajem tohoto druhu je Pu-Erh.
Černé čaje - jsou dokonale fermentované. Tento druh čajů je zřejmě nejrozšířenější.
Žluté čaje - jsou obzvláště drahé a vzácné. Jedná se o specialitu Číny. Tyto čaje jsou zlehka fermentované a jejich výroba je přísně tajná.
Polozelené čaje - jsou částečně fermentované – v určitém stádiu procesu kvašení se čajové lístky prudce zahřejí, aby se proces fermentace přerušil.
Blahodárné účinky čaje
Všechny druhy vyjmenovaných čajů mají na lidský organismus příznivý účinek (samozřejmě jen pokud se jejich konzumace nepřehání). Obsahují jednak látky, které povzbuzují paměť, bystrost a rychlost myšlení (tein a jiné alkaloidy), na rozdíl od kávy však jejich účinek není tak silný a vydrží mnohem déle.
Čaj versus káva
Káva je jistě také vynikající nápoj, ze zdravotního hlediska však větší spotřeba než jeden šálek denně už organismus nepřiměřeně „nabuzuje“ a po skončení euforizujícího působení naopak nastává útlum buněk centrální nervové soustavy provázený únavou.
Čaj kromě toho – opět na rozdíl od kávy – obsahuje velmi užitečné látky i pro naše zdraví. Jsou to tzv. flavonoidy, látky rostlinné povahy působící jako antioxidanty, tedy činidla zamezující tvorbě volných radikálů uvolňujících se při metabolismu buněk. Tyto volné radikály jsou příčinou mnoha onemocnění – rakoviny, astmatu, zánětů aj.
Jak správně čaje připravovat?
Důležité je zvolit si samostatnou sadu nádobí, která slouží pouze k přípravě čaje a nijak s čajem chemicky nereaguje. Nejvhodnější je sklo, porcelán nebo kvalitní keramika.
Nevhodné jsou kovy a plasty (týká se i cedítek na čaj). Rovněž tak bambus není nejvhodnější, protože přidává do čaje svou chuť a vylučuje do něj v sobě obsažené látky.
Důležité je používat na přípravu čaje i kvalitní vodu. Ta se nechá jen krátce vřít, a pak se čajové lístky (sáčky jsou méně vhodné, protože čaj v nich obsažený je většinou podřadnější kvality, doslova rozbitý na prach, navíc papír do něj předává své vlastnosti) přelijí vroucí vodou v předehřáté konvici. Vícenálevové čaje se přelévají vodou mírně zchladlou, asi kolem 80 stupňů Celsia.