Vzpoura a rock: rebelský televizní program

Na přelomu října a listopadu vsadila Česká televize na drsnou notu: Viscontiho Země se chvěje stojí bok po boku rockovému Sugar Town a punkovému muzikálu Hedwiga a Angry Inch.

Ke stému výročí narození jednoho z nejznámějších italských režisérů, Lucchina Viscontiho, uvádí již od minulého týdne Česká televize cyklus jeho nejvýznamnějších filmů. Po Posedlosti přináší pondělní filmový klub další ze zásadních snímků režisérovy filmografie, a to neorealistickou klasiku Země se chvěje (1947). Je to příběh o chudém a bídném životě rybářů, ale i o vzpouře, rebelském vzepětí, které však zůstává osamělé a bez naděje na vítězství.

Syrový debut představil Viscontiho jako naturalistu, jenž klade důraz na autenticitu a krutost reality, již zobrazuje. Tím se stal předzvěstí italského filmového neorealismu, i jedním z jeho představitelů. Spolu s Rossellinim, De Sicou či Zavattinim se stal symbolem vyprávěcího stylu, který okamžitě pojmenovává současné společenské problémy, snaží se je předat v co největší opravdovosti a pokud možno bez jakýchkoliv estetických či literárních vlivů (tedy vlastně příběhy „oddramatizovat“, nechat je žít jako skutečnost a ne jako umělé, k pointě směřující vyprávění psychologických charakterů) a předat tak divákům ty nejpalčivější soudobé problémy ve jejich nejčirejší podobě.

Děti ulice či Zloději kol Vittoria De Sicy nebo Řím v jedenáct hodin Giuseppa De Santise jsou právě takovými pozornými sondami do života poválečné Itálie, jejichž mottem je co nejmenší režijní či dramaturgický zásah do reality. Země se chvěje je političtější, než Posedlost, údernější, společensky angažovanější a tedy i mnohem blíže sociálněkritickému náboji hnutí, které po druhé světové válce italský film ovládlo.

Na druhou stranu se ve snímku začíná projevovat i Viscontiho smysl pro estetiku, která se po Zemi láme v dalším z režisérových snímků, Nejkrásnější, který je co do autorského stylu původním myšlenkám neoralismu na hony vzdálený.

Lucchino Visconti se začíná (i vlivem svého aristokratického původu) více věnovat krizi buržoazie a italské šlechty, začíná klást důraz na dekorace a až barokní vyprávěcí styl. To vše je ale ještě daleko: v Zemi může pozorný divák nalézt zatím jen náznaky budoucího vývoje, jako celek však snímek do krátkého, ale vlivného neorealistického období nevymazatelně patří, ať už realistickým vedením naturščiků (neherců, jedinou roli ve snímku nehraje profesionál), místními dialekty, snímáním reálů atd., čí zobrazením bídy a špíny nuzného rybářského života i vnitřní tenze, která směřuje k jedinému, k vymanění se z bezútěšných životních podmínek.

Neorealistickou perlu Země se chvěje zařadila Česká televize na svůj pondělní program, 30. 10. ve 21. 25 hod. na ČT2.

Docela jinému tématu se věnují další dva snímky, Sugar Town a Hedwiga a Angry Inch, i když je v nich tenze vzpoury, životní upřímnosti a nezkrotné síly, která by chtěla rozetřást celý svět, rovněž přímo bytostně přítomna.

Sugar Town, první ze jmenovaných filmů, je mozaikou osudů několika kdysi dávno populárních rockových hudebníků, kteří se vrací na pódia, jež znamenají slávu, peníze, pravidelné rozhovory v Rolling Stone a vysílací časy na MTV. Pro Allison Andersovou a Kurta Vosse, autorskou dvojici snímku, to rozhodně nebyla první výprava do zákulisí šoubyznysu: již v roce 1987 ještě s Deanem Lentem společně natočili černobílou improvizaci Border Radio o třech hudebnících, kteří v klubu, jenž jim nezaplatil za vystoupení, ukradnou peníze a utíkají do Mexika.

Sugar Town je návrat k muzikantské tematice, ale bez debutantské nezkušenosti a diletantsví, s nímž bylo Border Radio natočeno.

I když jisté styčné body by tu byly: opět jsou na scéně tři muzikanti (které hrají skutečné rockové hvězdy John Taylor, Michael Des Barres a Martin Kemp) a opět řeší existenční problém, i když tentokrát s méně kriminálním podtextem.

Jedná se o příběh o comebacku, o losangelském hudebním podsvětí i nadsvětí, o světle ramp a bídě barových židliček, o nadržených herečkách z béčkových hororů, zakomplexovaných výtvarnících i vyhaslých hvězdách. Jejich plastický a pestrý obraz, plný na první pohled roztříštěných, ovšem vnitřně propojených lidských osudů a tužeb.

Rockový Sugar Town nabízí divákům ve svém Filmovém klubu ČT2 v úterý 31. 10. ve 23. 45 hod.

Zatímco mladý rybář ve Viscontiho Země se chvěje revoltuje proti bídě, postavy Sugar Townu proti svému neúspěchu a životnímu vyhoření, hlavní hrdina Hedwigy a Angry Inche, mladý zpěvák a homosexuál Hansel, se staví proti osudu svých sousedů a přátel i svému pohlaví. Nejde však o sociální sondu ani psychologickou mozaiku: Hansel se zamiluje do západního vojáka, nechá se s rozporuplným výsledkem přeoperovat na Hedviku a z východního Berlína uniká na Západ, aby se stal punkrockovou hvězdou. To vše v hávu typicky muzikálové afektovanosti, barvotiskovosti a šílenosti.

John Cameron Mitchell, režisér snímku, příběh nejprve napsal jako text pro off-broadwayskou inscenaci.

Po jejím mimořádném úspěchu se rozhodl přenést svoje zběsilé vyprávění i na filmové plátno a v roce 2000 tak spatřil světlo světa snímek, který se nese v náladě barevného cvokhausu punkrockového popkulturního mainstreamu.

Hudební doprovod tvoří kapely jako NOFX či Polyphonic Spree, výtvarnou stránku zajímavě doplňují animované pasáže Johna Baira. V roce 2001 obdržel snímek hlavní cenu na festivalu nezávislých snímků v Sundance a řadu dalších filmových ocenění i kultovní aureolu, která k filmu připoutala mnoho jeho fanoušků.

Rebelskou atmosféru neopunkových celebrit přináší Hedwiga a Angry Inch, snímek, který uzavírá nabídků filmů na tento týden plný rocku a vzpoury, ve čtvrtek 2. 11. na ČT2 ve 22. 30 hod.