Waldorfská škola aneb Vědění jinak…

Co je waldorfská výuka

Ačkoli se někomu při vyřčení slov „alternativa“ a „pedocentrická výuka“ mohou ježit vlasy na hlavě, vězte, že právě toto tvoří jakýsi základ, na němž waldorfská výuka stojí. Patří mezi alternativní způsoby vyučování a z hlediska pedagogiky spadá do skupiny pedocentrické, což v překladu znamená, že středem zájmu je zde učící se dítě. Jeho vlastnímu rytmu je podřízen rytmus celé výuky, takže učit se je pro dítě naprosto přirozené, stejně jako vlastní vývoj.

Samotný výraz „pedocentrický“ v sobě ještě dnes nese určitý hanlivý nádech, získaný v předrevoluční době. Pedocentrické školy byly prezentovány jako místa, kde si děti dělají, co se jim zlíbí, jako neorganizované instituce, jež dětem dovolí hrát si, ale nenaučí je nic. „Tak tomu samozřejmě není,“ říká Mgr. Milena Vlčková, která je členkou občanského sdružení W collegium v Českých Budějovicích. „Waldorfská pedagogika je důkladně promyšlený systém a škola musí splnit všechna kritéria ohledně znalostí dětí stejně jako ostatní školy, samozřejmě ale za použití jiných metod. Vztah učitel – žák je postaven na přirozené autoritě. Vzdělávací program Waldorfská škola splňuje standardy základního vzdělávání podle školského zákona. Důležité je, že se důsledně dbá na jednotlivé vývojové fáze dítěte a podle toho se uzpůsobuje celá výuka,“ dodává dále.

Oproti klasickým školám se nepracuje s uměle vytvořenými učebními osnovami, podle kterých se musí striktně postupovat, ale hledají se a rozvíjejí silné stránky každého dítěte. Slabší stránky se korigují, berou se v potaz zájmy a potřeby dítěte a usiluje se o to, aby se rozvíjelo celkově a ve všech oblastech – rozumové, kreativní, umělecké, praktické a sociální, což je důležité pro život každého z nás. Mezi další specifika waldorfské školy patří například to, že si učitelé sami vytvářejí učebnice, neboť ty klasické nevyhovují dynamickému pojetí výuky. Místo známek jsou žáci hodnoceni slovně, takže nikdo není zaškatulkován jako jedničkář nebo trojkař, u žádného z dětí nehrozí, že by propadlo, protože nedostatek v některém předmětu může napravit v podstatě kdykoli. Samotné vyučování probíhá v epochách, takže se v určitém období intenzivně probírá jeden předmět, přičemž mezi všemi předměty funguje propojenost, děti si stále připomínají znalosti z předmětů, které jsou v dané době „okrajové“.

Když se jde do školy

Určitě je velký rozdíl v tom, půjde-li vaše dítě do klasické základní školy, nebo do waldorfské základní školy. Každé z dětí, které nastupuje do první třídy, je zcela jinde oproti svým vrstevníkům co se týká vědomostí, dovedností, disciplíny, soběstačnosti, zkrátka ve všem. „Často se dělá ta chyba, že se děti něco učí podle věku, v určitém období se jim snažíme vtisknout jisté znalosti a dovednosti, aniž bychom se přesvědčili, zda na to dítě vůbec nyní má. Ve waldorfské škole je to o individuálním přístupu ke každému, nad nikým se neláme hůl, pokud po prvním pololetí ještě třeba neumí číst a nebo psát. Každý dojde k tomu, že se to naučí, ale svým vlastním tempem a teprve tehdy, když k tomu sám dospěje. Pokud se dbá na přirozený vývoj dítěte, samo se začne rozvíjet mnohem rychleji, než když jej něco učíme jenom proto, že se to právě učí i všichni ostatní,“ podotýká k této záležitosti paní Vlčková.

Škola a rodiče

Rodiče by měli být nedílnou součástí školního života dítěte a u waldorfské školy tomu tak opravdu je. Učitelé se snaží každého rodiče co nejvíce zapojovat jak do samotného výukového programu, tak do každodenního chodu školy. Oproti klasickým školám jsou také rodiče mnohem více informováni o tom, jak jejich dítě výuku v dané době zvládá i o tom, co se ve škole děje celkově. Tyto praktiky neslouží jen k ukojení zvědavosti a spokojenosti rodičů, ale hlavně utužují a harmonizují vztahy mezi dítětem a rodičem, rodičem a učitelem, což je pro vývoj každého z dětí velice důležité.

Rodiče jsou samozřejmě těmi, kdo se rozhodují své dítě do waldorfské školy dát. Podle Mileny Vlčkové již opadla prvotní nedůvěřivost a k zápisům se dostavují ti, kteří jsou informováni o tom, co tato alternativa obnáší a přímo ji pro své dítě vyhledávají. Často chodí i ze zvědavosti, neboť se o tomto typu školy někde doslechli a potom je na nich, zda budou waldorfskou pedagogiku podporovat či nikoli.

Přímý prožitek i možné překážky

Absolvuje-li dítě nějakou školu, automaticky se nabízí otázka, co tím vlastně získalo. V případě waldorfské školy jsou to zejména schopnosti, které jsou těžko měřitelné nějakými testy a zkouškami. Předností absolventů je hned několik, od rozvinutého logického a analytického myšlení, přes dovednost v získávání informací, zpracovávání a třídění informací, po samostatnost, schopnost orientovat se v problematice, nalézat a obhajovat řešení a řadu dalších. Tomu se děti naučí přímým prožitkem, jenž je nedílnou součástí waldorfské výuky, naučí se také mít radost ze vzdělávání, z toho, že se něco dozvídají, což je samozřejmě žene k dalšímu vzdělávání a novým poznatkům a zkušenostem. Výsledkem, a zároveň asi největším ziskem, je rozvoj sociálního cítění, děti jsou schopny pracovat v kolektivu a zároveň být zdravě sebevědomé.

Náročným může být pro dítě přechod z waldorfské školy na klasickou školu, například ze základní na střední. „Tyto přechody jsou ale náročné pro všechny děti,“ míní Milena Vlčková. „Jejich zvládnutí závisí na individuálních možnostech a schopnostech jedince. Každý absolvent by ale měl být vybaven dostatečnou schopností vyrovnávat se z nezvyklými či nepříjemnými situacemi a překonávat je. Navíc jsou žáci na přestup připravováni. Problém může nastat tehdy, pokud dítěti bude někdo bez zájmu přednášet hotové informace a následně bude chtít naučené poučky a data papouškovat, protože dítě je vedeno ve waldorfské škole k samostatnému uvažování.“

Waldorf je pro každé dítě, nikoli pro každého rodiče

Po vyjmenování všech výhod, které waldorfská pedagogika nabízí, vyvstává i otázka, zda je tento styl pro někoho také nevhodný. Podle paní Vlčkové si každé dítě své místo ve waldorfské škole najde, protože ta bude respektovat jeho potřeby. Nedoporučuje ji ale tam, kde od malička roli rodičů zastupují různá média (televize, počítač). A také tam, kde se v souvislosti se vzděláním klade velký důraz na výkonnost, kde mají rodiče už před vstupem do školy jasnou představu, čím by jejich dítě mělo být, takže osobní zájmy dítěte jdou v podstatě stranou. Některým rodičům pak může nevyhovovat těsná spolupráce se školou a učiteli či další specifika pedagogiky.

Ať se vám tedy waldorfská pedagogika zamlouvá nebo naopak, doufám, že jakákoli škola bude pro vás i vaše děti místem, kde je možné se něčemu naučit a místem, kde je příjemné být.

Titulní foto: Marzanna Syncerz