Ze života vztahové koučky: penis na seznamce

 

Koukám kolem sebe v metru, je to on? A tenhle? Nebo tamten vzadu? Snažím se navázat oční kontakt, možná se lehce usmát, nic.

 

Vybírám pomeranče, otočím se, a co tenhle? Ne? Ani supermarket nevyšel. Tak to zase zkusím zítra. Hlavní je mít oči otevřené, někde ten můj manžel roku prostě musí být! Ovlivněná americkými romantickými komediemi chci omdlít na ulici a první koho po probuzení uvidím bude ON. Prober se, takhle to nefunguje!

 

Řeším vztahy ostatních, seznamování, randění, baví mě to, miluju to. Sama mám však díru v srdci, KDE HO najít?

 

 

 

Nabídek mám spoustu. Zkouším to, randím, ale pořád to není ON! Nedá se nic dělat, jdu na seznamku. Moji svěřenci jsou díky mým radám na seznamkách a schůzkách úspěšní, musím to mít přeci stejně. Volám fotografce a objednávám focení - tentokrát pro sebe. Fotky „prodávají“!

 

 

Zkouším dvě seznamky. Po dlouhém zvažování vkládám 4 fotky – profilová fotka je jasná - moje super já. Další fotka z fitka (jsem přeci sporťačka), třetí volím business look a poslední volnočasovku od móře. Otevírám čokoládu a potím info o sobě. Vypoceno, jdu na to! Lajkuju, přebírám, občas někoho omylem přejedu.

Cítím tíhu osudu, co když to byl zrovna ON? Kroutím hlavou nad nabušenými selfíčkáři. Někteří by mohli být fajn, ale na první pohled to není ono. Zřejmě si neuvědomují, jak důležitý první dojem je.

 

 

Chodí mi hodně zpráv. Protáčím oči a v duchu reaguji:

 

Ahojky – Je ti snad pět, máš dva culíčky a zdravíš holky na dětský oslavě?

 

Sexíku máš dostatek? – Na tohle mám reagovat?

 

Jsem padesátiletý zaopatřený sympaťák, který si hledá mladou kočičku na intimní schůzky – No tak hledej strejdo dál.

 

Ahoj Markéto, jmenuji se Jirka, je mi 38 let, vystudoval jsem vysokou školu ekonomickou a pracuji jako ekonom v jedné nadnárodní firmě. Mezi moje zájmy patří četba, filmy a aktuální dění… – Jirko, já ale nejsem Markéta, CTRL+C a CTRL+V používáš vážně skvěle.

 

Madam? – Konečně někdo slušný. Na mojí odpověď s přáním hezkého dne mi přijde: Madam, můžu být Vaším otrokem? - První reakci - ach jo, proč já? Vystřídalo: I když vlastně, proč ne?

 

2.000? – Chvíli na to číslo koukám, než mi dojde pointa. Neodpovídám, za den přijde další: 5.000? Bez reakce. Za pár dnů 10.000 se slovy „ale víc už opravdu nemám“.

 

Koupím nošené kalhotky – Tohle mě zaujalo, můj podnikatelský duch zajásal, ptám se A ZA KOLIK? Prý kilčo za jedny, který budu nosit nejméně týden. To mám jako nosit týden jedny kalhotky?

 

Fotka penisu – To „nejlepší“ nakonec. Naštěstí se přes tyto dvě seznamky nedají posílat fotografie, jinak bych cizích pinďourů viděla určitě podstatně víc. Zvláštní skupinou jsou muži, kteří si nechtějí psát na seznamce a žádají o jiný kontakt. Chvíli s nimi komunikujete a pak PLESK, přistane Vám ve schránce fotka jeho přirození. Poprvé mě to šokovalo, byla jsem znechucená. Ani po dalších třech penisech jsem se nepřestala divit. Nezapomenu na chlápka, který mi psal, že zrovna nakupuje v supermarketu a vyfotil si penis mezi regály. Nabízí se otázka, zda čekají reakci typu: Hezký… Nenáviděný facebookový palec hore… Viděla jsem už lepšího... Kuba ho měl většího... Petr ho měl tlustějšího… To je paráda... Moc Ti to sluší... Moc mu to sluší... Jaký jsi měl dnes den? ... Zajdem na dortík? ... Co takhle véča u mojí mámy?

 

 

Naštěstí jsem potkala na seznamce i spoustu fajn kluků…