Země půlměsíce láká české fotbalisty
13.2.2006, Marek Numerato, článek
Čeští fotbalisté si dříve vydělávali na živobytí v Turecku jen výjimečně. Za poslední rok se však v zemi, která se rozkládá na dvou kontinentech, rozrostla početná kolonie našich hráčů.
Hlavní důvod, proč si při zahraničním angažmá vybírají právě Turecko, nikterak nezastírají. Jsou jím peníze. Tureckou ligu zásobuje schopný a progresivní hráčský agent Pavel Zíka.
Do Turecka v lednu zamířil například Adam Petrouš, Jiří Mašek nebo Lukáš Zelenka. Právě Zelenkova odchodu je pro české fanoušky největší škoda. Šestadvacetiletý reprezentant dokáže svými kličkami nadchnout diváky jako málokdo. Zelenku získal Manisaspor, jehož sponzorem je výrobce elektroniky Vestel. V klubu se setká s krajanem Petrem Johanou a Michalem Medunou nebo se Slovákem Filipem Hološkem.
Oproti tuzemským fotbalovým stadiónům, které zejí prázdnotou, čeká na české fotbalisty v Turecku několikanásobně vyšší návštěvnost. Dalším lákadlem je kvalita místní ligy a v první řadě peníze.
Prosazují se hlavně individuality, vyznává se ofensivní styl hry. V tomto směru je přetaktizovaná Gambrinus liga pravým opakem. Kluby většinou nemají dlouhodobou koncepci. Příchody a odchody hráčů i trenéru jsou na denním pořádku. Mezi negativní stránky tureckého angažmá patří odlišný životní styl, velká vzdálenost od domova a nedostatek možností vyrazit si za zábavou. To však může v současnosti vyřešit vznik "českých kolonií" v jednotlivých klubech. Hráči si budou moci vzájemně podávat pomocnou ruku a trávit společně volný čas.
Český fotbal zažil nedávno podobný "exodus" v případě Ruska. Hráči si uvědomili, že ne všichni mají naději zahrát si ve vysněné Premier League nebo v Bundeslize. Ruští zájemci nenabízeli srovnatelnou sportovní úroveň, ale v platových podmínkách klubům z elitních soutěží směle konkurovali.
Největší země na světě vykazuje sportovním zázemím podobné charakteristiky jako Turecko - bohaté kluby, velké plány a fotbalové prostředí, které nefunguje tak profesionálně jako v zemích západní Evropy. Z ruské zkušenosti zatím náš fotbal příliš neprofitoval. Významný krok vpřed ve své kariéře během ruského angažmá udělal pouze Jiří Jarošík, kterého si vyhlédla slavná Chelsea a Pavel Mareš, jenž se probojoval do reprezentace.
V Turecku zatím žádný český fotbalista pověstnou díru do světa neudělal. Zkušenost dvou českých reprezentantů spíše odrazuje a zároveň varuje případné zájemce před slavným klubem Galatasaray Istanbul. Ten zůstal dlužen nemalou finanční sumu Pavlovi Horváthovi a v současnosti neplní smluvní závazek vůči Markovi Heinzovi.
Ekonomicky skomírající Galatasaray prý nelze srovnávat s malými, avšak solventními kluby, které se stávají útočištěm českých hráčů v současnosti. Konfrontace s tureckým prostředím může být nakonec ku prospěchu celé naší kopané. V místní Süper Lig hraje několik Brazilců a Afričanů, proti kterým čeští fotbalisté nastupují jinak zřídka.
Sport číslo jedna zaznamenal v Turecku v posledních deseti letech neuvěřitelný pokrok. Respekt získalo reprezentační mužstvo i místní kluby. Turecko je držitelem bronzové medaile ze světového šampionátu v roce 2002. Klub Galatasaray Istanbul zvítězil o dva roky dříve v Poháru UEFA. O nadějné budoucnosti kopané v zemi půlměsíce svědčí i loňský triumf sedmnáctiletých na Mistrovství Evropy. Úspěchy bohužel často střídají i disciplinární výstřelky ze strany hráčů i fanoušků.
Na území Turecka měla v plánu absolvovat zimní přípravu Slavia. Soustředění nakonec zrušila kvůli obavám z ptačí chřipky. Vyloučeno však není, že původcem strachu nebyl virus, ale solventnost místních fotbalových mecenášů, kteří by možná rádi zlákali nejednoho sešívaného do svých řad.
Ilustrační foto: www.unicef.com
Ve spolupráci s www.scudetto.cz
“Zelí” bude Čechům chybět
Do Turecka v lednu zamířil například Adam Petrouš, Jiří Mašek nebo Lukáš Zelenka. Právě Zelenkova odchodu je pro české fanoušky největší škoda. Šestadvacetiletý reprezentant dokáže svými kličkami nadchnout diváky jako málokdo. Zelenku získal Manisaspor, jehož sponzorem je výrobce elektroniky Vestel. V klubu se setká s krajanem Petrem Johanou a Michalem Medunou nebo se Slovákem Filipem Hološkem.
Alternativa přetaktizované Gambrinus ligy?
Oproti tuzemským fotbalovým stadiónům, které zejí prázdnotou, čeká na české fotbalisty v Turecku několikanásobně vyšší návštěvnost. Dalším lákadlem je kvalita místní ligy a v první řadě peníze.
Prosazují se hlavně individuality, vyznává se ofensivní styl hry. V tomto směru je přetaktizovaná Gambrinus liga pravým opakem. Kluby většinou nemají dlouhodobou koncepci. Příchody a odchody hráčů i trenéru jsou na denním pořádku. Mezi negativní stránky tureckého angažmá patří odlišný životní styl, velká vzdálenost od domova a nedostatek možností vyrazit si za zábavou. To však může v současnosti vyřešit vznik "českých kolonií" v jednotlivých klubech. Hráči si budou moci vzájemně podávat pomocnou ruku a trávit společně volný čas.
Vzpomínáte na Rusko?
Český fotbal zažil nedávno podobný "exodus" v případě Ruska. Hráči si uvědomili, že ne všichni mají naději zahrát si ve vysněné Premier League nebo v Bundeslize. Ruští zájemci nenabízeli srovnatelnou sportovní úroveň, ale v platových podmínkách klubům z elitních soutěží směle konkurovali.
Největší země na světě vykazuje sportovním zázemím podobné charakteristiky jako Turecko - bohaté kluby, velké plány a fotbalové prostředí, které nefunguje tak profesionálně jako v zemích západní Evropy. Z ruské zkušenosti zatím náš fotbal příliš neprofitoval. Významný krok vpřed ve své kariéře během ruského angažmá udělal pouze Jiří Jarošík, kterého si vyhlédla slavná Chelsea a Pavel Mareš, jenž se probojoval do reprezentace.
Galatasaray raději ne!
V Turecku zatím žádný český fotbalista pověstnou díru do světa neudělal. Zkušenost dvou českých reprezentantů spíše odrazuje a zároveň varuje případné zájemce před slavným klubem Galatasaray Istanbul. Ten zůstal dlužen nemalou finanční sumu Pavlovi Horváthovi a v současnosti neplní smluvní závazek vůči Markovi Heinzovi.
Bude konfrontace s tureckým prostředím ku prospěchu českému fotbalu?
Ekonomicky skomírající Galatasaray prý nelze srovnávat s malými, avšak solventními kluby, které se stávají útočištěm českých hráčů v současnosti. Konfrontace s tureckým prostředím může být nakonec ku prospěchu celé naší kopané. V místní Süper Lig hraje několik Brazilců a Afričanů, proti kterým čeští fotbalisté nastupují jinak zřídka.
Turecko fotbalově roste
Sport číslo jedna zaznamenal v Turecku v posledních deseti letech neuvěřitelný pokrok. Respekt získalo reprezentační mužstvo i místní kluby. Turecko je držitelem bronzové medaile ze světového šampionátu v roce 2002. Klub Galatasaray Istanbul zvítězil o dva roky dříve v Poháru UEFA. O nadějné budoucnosti kopané v zemi půlměsíce svědčí i loňský triumf sedmnáctiletých na Mistrovství Evropy. Úspěchy bohužel často střídají i disciplinární výstřelky ze strany hráčů i fanoušků.
Slavia se do Turecka bojí
Na území Turecka měla v plánu absolvovat zimní přípravu Slavia. Soustředění nakonec zrušila kvůli obavám z ptačí chřipky. Vyloučeno však není, že původcem strachu nebyl virus, ale solventnost místních fotbalových mecenášů, kteří by možná rádi zlákali nejednoho sešívaného do svých řad.
Ilustrační foto: www.unicef.com
Ve spolupráci s www.scudetto.cz
