Cestování po Indii a Nepálu: stravování a jídlo

Na adresu indických jídel se člověk dozví všechno možné. Jedni jej vychvalují, další proklínají jeho pálivost, jiní zase naráží na indickou "hygienu". U stravování tak člověk stojí před velkým stravovacím dilematem. Má jít cestou "jistoty" a snažit se stravovat po evropsky nebo zkoušet také jejich speciality? Při našem putování jsme volili střední cestu, kdy jsme dělili stravování na indické a pak to naše. Tudíž jsme vyzkoušeli jak jejich jídla a užili si Indii i Nepál se vším všudy, tak jsme občas dali žaludku trochu odpočinout... i když občas v případě "burgerů z mekáče" to asi neplatilo.

Indická kuchyně je převážně vegetariánská, přesto ale velmi bohatá na nejrůznější chutě a koření. Obecně je až s podivem, kolik vegetariánských jídel nejrůznějších chutí se dá vymyslet. A taky občas pěkně pálí.

Z indických jídel jsme vyzkoušeli obilné placky "chapati", osmažené obalené zeleninové placky "pakora" i nepříliš chutné mléčné nápoje, které měly být velmi zdravé, ale člověk měl spíš pocit, že tohle ho pořádně prožene (já toho vypil nejvíce z celé výpravy a vše bylo naprosto bez problémů). Zkusil jsem i sadeko, což je nepálské jídlo, které se dá sehnat i v Indii, jakýsi hodně pálivý salát. Určitě vyzkoušejte panír (paneer), což je jejich sýr, který se podává např. v rajčatové omáčce a vzniká z toho jakýsi vegetariánský guláš. Obecně, vegetariánských věcí si tu člověk užije docela dost.

Především tu není problém sehnat cokoli hodně kořeněného. Masala je k dispozici k čemukoli, od čaje až po kuře. Takové masala kuře je velmi zajímavou kombinací, k jídlům se pak jako příloha často podává rýže. Na ulici snadno najdete různé kebaby, my jsme vyzkoušeli akorát dost přesolenou a spálenou kukuřici. Pokud si chcete koupit ovoce, doporučuje se jíst jen takové, které se dá snadno oloupat (např. banány).

Nejen v Nepálu lze ochutnat plněné knedlíčky zvané "momo". Ty jsme si objednali vyloženě naslepo a jen napjatě čekali, co nám přinesou. Pro představu, toto jídlo nás vyšlo na 80 Kč. Pro tři lidi dohromady, a to ještě s třetinkou koly pro každého i s dýškem. Tedy něco přes 25 Kč na osobu. To ale ani zdaleka není všechno, co se dá v Indii zkusit a vyzkoušeli jsme opravdu jen pár místních jídel. Jen takovou malou indickou ochutnávku.

To jsme současně střídali s naší, řekněme euroamerickou kuchyní, což byly např. pizzerie (Domino) nebo klasický "burger" (McDonald). Protože Indové jsou většinou vegetariáni a kráva je zde posvátné zvíře, zapomeňte na drtivou většinu hamburgerů a pokud už je s nějakým masem, většinou to bude kuřecí. Pokud člověk nejí v restauraci nebo někde venku, není problém si nechat u mnoha hotelů donést jídlo do pokoje, což jsme také několikrát využili, ať už šlo o různé kombinace jídel s panírem, placky nebo třeba omelety.

Nyní se podíváme na problematiku pitného režimu. Pokud si v Indii dáváte pití, chtějte jej bez ledu. Led se totiž, jak každý ví, dělá z vody a indická voda není zrovna něco, co by bylo radno jen tak pít. I proto je dobré být raději vybaven filtrační lahví, která se dá koupit za zhruba 1200 korun třeba i v očkovacím centru stejně jako nejrůznější tabletky pro podporu zažívání. Jak jsme již hovořili v minulém díle, není špatné si dovézt nějakou slivovičku, preventivně lze brát nějaké tabletka na úpravu zažívání, např. Biopron Forte. Na závažné zažívací potíže pak dobře zabíral Ercefuryl, ten je ale pouze na lépakřský předpis.

Běžné vody, které se dají koupit ve stánku, bývají zapečetěny nejen klasickým víčkem, ale také ještě dalším plastovým obalem, který je nutné strhnout. Takto nezajištěné vody je neradno kupovat, mohou to být znovu plněné lahve klasickou nefiltrovanou nebo nekvalitně filtrovanou indickou vodou. Což je nejlepší způsob, jak si přivodit potíže navíc. Běžná cena velkého litrového balení vody je zhruba do 20 rupií, což je na naše tak okolo 7 korun, většinou se dá sehnat a usmlouvat i levněji. Samozřejmostí je možnost sehnat "západní" nápoje jako je Coca Cola a jim podobné. Velmi doporučuji vyzkoušet mangový džus, ten je prostě vynikající a mohli jsme se po něm utlouct. Ale ani džusy z jiných ovocí nejsou vůbec marná.

Typickým nápojem Indů jsou jednoznačně čaje. Ty se dají sehnat kdekoli kdykoli. Tudíž není problém narazit na prodavače čaje třeba ve vlaku nebo vlakovém nádraží, kdy vám jej prodavač podá přes okýnko. Kelímky sice nejsou nějak obrovské, ale stojí to jen pár rupií a nechutná vůbec špatně. Jejich masala čaj připomíná spíše kořeněné kakao než čaj. O něco horší je to např. s pivem. Chuťově žádný problém, ale cenově vyjde dráž než u nás, takže jde asi o jedinou věc, která v Indii není levnější.

Zkusme si tedy shrnout alespoň nějaké zásady indického stravování:

Tímto jsme si trochu nastínili, co v Indii vyzkoušet, o zdravotních potížích jsme se podrobněji bavili už minule. V dalším díle našeho seriálu se pak podíváme na problematiku dopravy, vyjednávání cen a placení. A že bude si o čem povídat.