Cestování po Indii a Nepálu: doprava, smlouvání a placení

Dnes pokračujeme v seriálu o cestování po Indii. Minule jsme si pověděli něco o přípravách, očkování a stravě, nyní se budeme věnovat problematice dopravy. Tedy jak se tam dostat a jak se tam pohybovat. Indie totiž není Evropa a člověk bude zažívat nejedno překvapení. A to ať už se jedná o ceny, které jsou vyloženě směšné, tak o stav vozového parku a kdo všechno vás vůbec může někam vzít. Možnosti jsou takřka neomezené.

Pojďme se ale nejprve podívat, jak se vůbec do Indie můžete dostat. Nejschůdnější a nejrychlejší cestou je jednoznačně letadlo. Společností, se kterými se tam můžete dostat relativně levně, je spousta. Jen musíte vyhmátnout ten správný okamžik. I když jsme měli vyhlídnuté letenky za necelých 9 tisíc, hodně rychle byly vykoupeny a dalším problémem bylo i to, že byly z Říma (kam by bylo nutné se nejprve dopravit). Nakonec jsme tedy našli letenky přímo z Prahy s ruskou leteckou společností Aeroflot s přestupem v Moskvě. Celková cena za tuto letenku byla v létě 2013 necelých 13 tisíc korun až do Nového Dillí (v Indii Delhi, čte se "deli").

Ačkoli stevardky v oranžovém kostýmku a letité potahy sedadel s potrhanými kapsami nepůsobily zrovna dvakrát dobře a moderně, musím přiznat, že palubní servis patřil k těm nejlepším. Dvakrát servírované jídlo bylo na poměry jídel v letadle opravdu dobré, samozřejmostí bylo pití a displeje na sedadlech. Snad jedinou vadou na kráse bylo to, že někteří šikulové (moji kamarádi, se kterými jsem letěl) dokázali tomuto systému pěkně zavařit a zatuhly jim dvě obrazovky ze tří. Holt programátoři někde udělali chybu a systém nebyl dostatečně blbuvzdorný. Let do Moskvy zabere 2,5 hodiny, z Moskvy do Nového Dillí to pak trvá zhruba 6,5 hodiny.

Protože jsme ještě chtěli také do Nepálu, zakoupili jsme i letenky z Nového Dillí do Káthmándú. V tomto případě jsme využili Jet Airways. Na to, o jak krátkou trasu se jedná, to nebyl zrovna levný let, ale i přesto byl v dané situaci nejlevnější a vyšel na necelých 5 tisíc (samozřejmě zpáteční). V tomto případě to trvalo lehce přes 1,5 hodiny.

Zatímco v Indii má člověk pocit, že přes hranici snad ani neprojde a je tu obrovská řada přepážek s kontrolou, v Nepálu má člověk úplně jiný dojem. Letiště je menší cihlová budova, která působí dojmem trochu většího vlakového nádraží. Uvnitř skoro nikdo není, jsou tu jen papíry na žádost o vízum (to se v případě Nepálu vyřizuje na místě na letišti) a pár úředníků. Papíry tedy vyplníte a jdete k přepážkám. Tu je pár Nepálců, většinou po třech na jednu přepážku. První se podívá na žádost, něco vyplní, druhý něco doplní, najednou se v pase objeví razítko a třetí vám podá schválenou žádost. Za toto vše chtějí 25 amerických dolarů. Všude ale docela ticho, klid, nikdo nic moc neřeší. Dostat se do Nepálu je překvapivě snadné. Chtěl bych ale podotknout, že standardní nepálské vízum neumožňuje navštívit vysokohorské oblasti, k tomu už člověk potřebuje speciální povolení (trekking permit).

Vyřízení indického víza už tak snadné není, proto mohu klidně doporučit to nechat na někom jiném. Poněvadž jsme kupovali letenky přes Student Agency, tak jsme je rovnou nechali zařídit nám i víza. Poplatek je 850 Kč indické ambasádě a 450 nebo 900 Kč pro Student Agency podle toho, zda si u nich člověk kupoval i letenky. V našem případě tedy indická víza vyšla na 1300 Kč. Vízum bývá hotové za dva týdny.

Člověk se musí připravit na docela "veselé" vyplňování formuláře (viz stránky s formulářem na https://indianvisaonline.gov.in/visa/), ale nějak se to zvládne. Budou po vás mimo jiné chtít názvy míst, kam se chcete vydat, alespoň jeden hotel po cestě, seznam dříve navštívených zemí a podobně. Nezapomeňte na průkazové fotografie netradičního rozměru 5×5 cm a samozřejmě na cestovní pas, který platí minimálně ještě půl roku po vstupu do země. Pokud chcete cestovat ještě do Nepálu, rozhodně trvejte na vízu pro možnost dvou vstupů do Indie (pak je potřeba itinerář cesty a doklad o letence do Nepálu). To abyste se mohli vrátit na zpáteční letadlo z Indie domů.